Karen Marie Moning- Temná horečka

Autorka: Karen Marie Moning
Originál: Darkfever
Série: Horečka, #1
Vydání: Paperback, 352 stran
Nakladatelství: Jota, 2012

Dvaadvacetiletá Mac má všechno co chce a ještě víc. Její život život se ale změní v okamžiku, kdy se od dublinské policie dozví, že byla její sestra brutálně zavražděna. Policie sice pátrá po vrahovi, ale nemají dostatek důkazů a tak je případ uzavřen. S tím se ale Mac nedokáže smířit a vydává se do Dublinu, aby přinutila policii jednat, nebo našla vraha sama. Jediným vodítkem je podivný vzkaz, který jí sestra nechala a ve říká, že musí najít knihu jménem Sinsar Dubh. V Irsku Mac potkává Jerricha Barronse, který ji vtáhne do světa mýtů a příšer. Ukáže se totiž, že Mac má zvláštní schopnosti a že její sestra nebyla zabita člověkem.

S novým rokem přišla nová šance přečíst si knihy, které jsem už dlouho odkládala. Jednou z nich je i Temná horečka, která mě nalákala jak tou obálkou tak nadšenými recenzemi. Proto jsem se do ní s nadšením pustila hned při první příležitosti. Ale čekala mě hořké zklamání. Nakonec jsem totiž zjistila, že anotace je lepší než celá kniha. Nevím, co jsem vlastně čekala, ale tohle se tomu ani trochu neblížilo. 

"Možná jsem nebyla zrovna ta nejbystřejší holka v okolí, ale rozhodně jsem nepotřebovala, aby mi někdo z hlavy vymetal pavučiny."

A cenu za nejotravnější postavu roku získává- ding ding ding- MacKayla Laneová. Prosím potlesk. Zapomeňme na tu drobnost, že je teprve třetí týden roku a konkurence není tak velká. Jsem si celkem jistá, že Mac převálcuje i postavy, které na mě teprve čekají. To, že má v oblibě růžovou barvu bych ještě zvládla- i přesto, že ji nesnáším. Ale když asi pomilionté zmíní své nehty, vlasy, oblečení, jaká je chudinka, to, že pracovala jako servírka, nehty, růžovou, jak by ráda vyzdobila svět.. a už jsem zmínila ty nehty? Abych jí nekřivdila, občas myslí na sestru. Její myšlenkové pochody bych přirovnala k myšlenkám hloupého, naivního, rozmazleného, otravného dítěte. Páni. To zní přesně jako popis její osobnosti. A pak je tu Barrons aneb ten vůl, co se zasekl někde v dobách temna. Vážně mu přeju, aby se dal dohromady s Mac, protože přesně něco takového si zaslouží. 

"Já osobně nikdy zachraňovat svět nechtěla."

Nebýt toho, že jsem se se málem unudila k smrti je kniha docela čtivá. Většinou, když mě nějaká knížka nebaví, čtu ji tak týden. Temnou horečku jsem sfoukla za dva dny. Co mi ale na stylu psaní vadilo bylo, že se autorka zabývala popisem hloupostí a věcí, které mě zajímaly jen tak přešla. Možná bych to měla přičítat k duhu hlavní hrdince, protože když se na konci zmínila, že nás "nechce otravovat popisem monster" která se tam objevila, měla jsem chuť tu knížku prohodit oknem. To, že se na půl stránky rozkecá o tom, co měla na sobě jí nevadí. Každopádně další chybou je to, že se jakoby díváme zpátky. Věty jako "později jsem si uvědomila", nebo "za pár let mi došlo" tady nejsou vůbec neobvyklé. Hrozně ji mě to mrzí, protože jsem tak přišla o naději, že na Mac v půlce knihy spadne lustr a zbaví ji mě toho trápení. 

"Do Dublinu jsem přijela s jediným cílem: pomstít smrt své sestry."

Třešničkou na dortu jsou scény s V'lanem, což je Danan, který podle všeho zabíjí sexem. A Mac stačí, aby se k němu přiblížila a začne ze sebe strhávat oblečení. Doslova. Jediné, co ji může zachránit je jméno- Alina! Stačí, aby to Mac zakřičela a pomyslela na svou sestru a puf.  To nezlomitelné kouzlo je zlomeno a Mac může jít. Představa, jak leží polonahá na zemi, pomalu o sobě neví a najednou zakřičí Alina mi přijde hrozně směšná. Něco jako Pikachu- volím si tebe! Všichni sice říkají, že další díly jsou mnohem lepší, ale myslím, že si je přece jenom nechám ujít. Dlouho jsem nebyla z žádné knihy tak zklamaná a frustrovaná.