Jennifer Niven- Všechny malé zázraky

Autorka: Jennifer Niven
Originál: All the Bright Places
Vydání: paperback, 360 stran
Nakladatelství: YOLI, 2015

Na straně jedné je Theodor Finch, též známý jako „Magor“. Kluk s nezdravou fascinací smrtí. Kluk trpící bipolární poruchou. Kluk, který neví jak žít. Na straně druhé Violet Markeyová, holka, která není schopná jít dál. Holka, která se nemůže dočkat, až opustí město, co jí tolik připomíná její zesnulou sestru. On žít neumí a ona žít nechce. Roztleskávačka a podivín. Potkávají se na střeše zvonice, kam oba přišli skočit.  Osud je ale svedl dohromady z určitého důvodu. Oba potřebují zachránit a jak se zdá, jejich jedinou nadějí je ten druhý. Finch naučí Violet nebát se života a ona mu ukáže, že život není jenom čekání na smrt.  Finchovy problém ale sahají mnohem hlouběji než Violet tuší a porazit jeho démony není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. 

Na rovinu přiznávám, že mám ráda knihy, které se dotýkají témat, o kterých se moc nepíše. Sebevraždy, drogy, homosexuálové, nemoci, smrt- beru všechno. A čím šílenější příběh tím lépe. Když se proto začalo mluvit o tom, že All the Bright Places vyjde u nás, věděla jsem, že si ji musím přečíst. V podstatě jsem o ní ale věděla jenom to, že hlavní hrdina má sebevražedné sklony a že se to hodně lidem líbilo. Poznámka pro mě: zjistit si příště více informací.Všechny malé zázraky mají schopnost otevřít lidem oči a donutit je alespoň trochu se zamyslet nad svým životem. 

"Je dnes ten správný den na smrt?"

Nemůžu si pomoct, ale musím vytknout podobnost s knihami od Johna Greena. Nejde jenom o výběr tématu nebo podobný styl psaní, ale během čtení si můžete všimnout mnoha podobností. Jedná se o maličkosti, ale právě tyto drobnosti knihu tvoří a dělají z ní to, co je. Stejně jako Greenovky, i Všechny malé zázraky stojí hlavně na postavách a právě tady může nastat problém. Theodor je natolik nevšední a složitá postava, že čtenář může mít problém se s ním ztotožnit. Jeho pohled na život a neustálé myšlenky na smrt můžou kdekomu po chvíli začít lézt krkem. Já jsem si ho a ten jeho „nic mě nezajímá“ přístup zamilovala a vrněla jsem blahem pokaždé, když se objevil na scéně. K Violet jsem si bohužel cestu nenašla, ale ani nemůžu říct, že by mě nějak iritovala. Autorka se naneštěstí natolik soustředila na ústřední dvojici, že ostatním postavám se moc prostoru nedostalo, což je vcelku škoda.

"Pamatuju si na její dlaň v mojí, a jaký to byl pocit, když ke mně něco nebo někdo patřil. "

Jak už to u takových knih bývá, o akčním ději se moc mluvit nedá. Celá kniha se točí okolo hlavních postav, jejich problémů, myšlenek, minulosti a pomalu vznikajícím poutu. Jsem ráda, že to není jedna z těch knih, kdy se a sebe hlavní postavy podívají a hned je tu láska jako trám. Vztah mezi Theodorem a Violet se vyvíjí pomalu. Stránku za stránkou si k sobě hledají cestu, a když se to konečně stane, čtenář ví, že to tak mělo být.

"Už žádná zima. Tys mi přinesl jaro, Finchi."

Možná za to může fakt, že mi kniha tolik připomíná díla Johna Greena, ale něco mi tady chybělo. Začátek byl poměrně slabý, bylo pro mě těžké se začíst, a protože se v podstatě nic nedělo, příběh mě nudil. Jediným světlým bodem byl Finch a moje touha vědět jakou šílenost udělá příště. Když už se to konečně rozjelo, tak mi to až moc připadalo, jakoby autorce s psaním pomáhal Green. Nepochopte mě špatně, já mám jeho knihy ráda, takže bych teoreticky měla uvítat, že čtu něco podobného. Ale tady právě začalo moje srovnávání a musím říct, že Jennifer na Johna prostě nemá. Konec byl nevyhnutelný, a protože k němu příběh celou dobu směřoval, nebyl nijak překvapivý. Autorce se ale podařilo podat ho nenásilně a i přesto, že jste se na to připravovali celou knihu, nějaké emoce z vás vyždímá. Když to vezmu kolem a kolem, Všechny malé zázraky můžu s čistým svědomím doporučit. Nepatřím sice mezi ty, kteří by si z něj sedli na zadek a probrečeli celý den, ale rozhodně ve mně něco zanechala.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství YOLI za poskytnutí ARC výtisku této knihy. Děkuji!