Lisa McMann-Lovkyně snů-Procitnutí

Autorka: Lisa McMann
Originál: Wake
Přeložila: Matocha Čeněk
České vydání: 215 stran, paperback
Nakladatelství: Fragment. 2011

Anotace:

Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

Moje recenze(neobsahuje spoilery):

Stručný děj

Janie je sedmnáctiletá dívka, kterou by jsme mohli nazývat mnoha jmény. Janie. Teenager. A nebo třeba Lovkyně. Od svých osmi let se totiž propadá do snů jiných. Jak? Jednoduše. Když v její blízkosti někdo usne, Janie se propadne do říše snů s ním. Ale v této knize nejde o sny s růžovými slony a cukrovou vatou kam se podíváte. Jde o erotické sny, sny plné trapných situacích, a nebo nejhůře noční můry. Janie to nemůže ovládat, a tak se jen snaží nebýt v jedné místnosti se spícím člověkem, ale protože chodí na střední školu, moc se jí to nedaří. Ve snech bývá jen pozorovatel. Někdo, kdo sleduje, ale není spatřen. To se ale změní. Při jedné noční můře se totiž její role změní. Je vtažena do snu jako účastník a Janie si uvědomí, že za tímto jejím prokletím může být něco víc. 

Neskončit jako ona!

Janie je opravdu zajímavá postava. Autorka jí nepřidělila zrovna jednoduchý osud. Krom svého "snového prokletí" má totiž Janie problémy i doma. Žije jen se svou matkou, která se o ni skoro vůbec nestará, protože se věčně utápí v alkoholu nebo spí. Finančně na tom taky nejsou vůbec dobře, a Janie pomáhá v pečovatelském domě, aby si vydělala na vysokou školu. To je věc, která se mi na ní opravdu líbí. I když to v knize není přímo psáno tak mi připadá, že Janie nechce za žádnou cenu skončit jako matka. Má výborný průměr aby se mohla dostat na vysokou školu. Chce mít lepší život i se celou to věcí se sny, která jí to zrovna neulehčuje. 

Běží nám čas

Lovkyně snů je psána opravdu neobvykle a to kvůli opravdu velkým písmenům, ale hlavně časům a datům, které mají nejspíše za úkol aby si čtenář uvědomil jak dlouho byla Janie v nějakém snu. Díky těmto dvěma aspektům děj utíká opravdu rychle, ale přitom nepůsobí uspěchaně. Věty jsou opravdu jednoduché a autorka se nesdružuje rozsáhlými popisy a rychlý čtenář přečte knihu během dvou hodin, pomalejší maximálně během jednoho dne. 

Konečné hodnocení

Jde ale hlavně o to, že ne každému toto provedení knihy sedne, a na tom asi závisí to, jestli se čtenáři kniha líbila nebo ne. Já se řadím ke skupině která je knihou nadšená. Strašně jsem se na ni těšila, ale přitom jsem nevěděla co čekat. Chvilku jsem byl strašně nedočkavá. Pak jsem ale dostala strach, že se mi nebude kniha líbit. Tato obava se ještě prohloubila, když jsem viděla formátování knihy. Už takhle je dost malá, je tam málo stránek, a pak zjistím, že tam jsou tak krátké věty a ještě je to samá mezera! Když jsem si ale po několika desíti stránkách zvykla na formátování nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Když jsem to udělala, hryzalo mě svědomí. Pořád jsem musela myslet na co, jestli mi náhodou něco neuteklo. A tak bych vám doporučila aby jste to udělali jako já. Venku je krásně, tak proč si nevzít například deku a nesednout si s tak skvělou knihou ven?

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!