Jennifer Bosworth-Struck

Autorka: Jennifer Bosworth
Série: Struck, #1
Anglické vydání: hardback, 378 stran
České vydání: nechystá se
Nakladatelství: Straus and Giroux BYR, 2012

Mia Price má posedlost, a tou jsou blesky. Není to posedlost zkoumáním blesků, ale zásahy. Miu naplňuje, když je zasažena bleskem, ale to má své následky. Nesčetný počet jizev, ztráta vlasů, samota... Mia nikdy neví, jestli tenhle zásah nebude její poslední. A tak se s rodinou přestěhují do Los Angeles, kde jsou bořky velice ojedinělé. Ale přijde něco horšího-ničivé zemětřesení, které zničí co se dá. Mia i její bratr ho přežijí, ale jejich matka málem zemře. I když přežila, psychicky se zhroutila. A jakoby to nebylo málo, obyvatelstvo se rozděluje na dva tábory- fanatičtí následovníci Proroka a na ty ostatní. Prorok tvrdí, že k němu promlouvá Bůh, a že se schyluje ke konci světa. Pro Miu je nejdůležitější její rodina, ale když zjistí, že je součástí konce, musí se rozhodnout, na kterou stranu se přidá.

 Jako první mě uchvátila obálka. Nevím čím to je, ale mohla bych se na ni dívat pořád. Navíc dokonale vystihuje atmosféru knihy a to se mi líbí. I když je obálka nádherná, nedonutila mě vzít knihu do ruky, spíše jsme si ji zařadila to poličky to-read. Anotace mě taky zaujala, ale ani ona mě nedonutila konečně si Struck přečíst. Ale když pak jsem viděla trailer... V tu chvíli jsme myslela, že vyletím z kůže, protože jsem tu knihu ještě nečetla! Ten trailer je tak propracovaný, tak...dechberoucí. Právě kvůli traileru jsem začala Struck číst. 

Tak nějak nevím, co si mám myslet o postavách. Moc mě nezaujala žádná z nich, a navíc všechny působily tak nějak uměle. Moc tomu nepomáhalo ani to, že nedostaly moc prostoru, a to je škoda. Doufám, že v dalším díle se to změní. Miu jsem měla ze začátku hodně ráda, protože její myšlení mi bylo blízké, a na jejím místě bych se mnohdy zachovala stejně. Ale ke konci jsem její činy moc neschvalovala. Například to, co udělala mi přišlo hodně kruté, a moje sympatie k ní byly menší a menší. Jeremy je pro mě velká neznámá. Působí hrozně sladce, ale skoro nic jsme se o něm nedozvěděli, nestihli jsme ho poznat. Nechápu, kde se najednou vzala ta velká láska mezi hlavními hrdiny. Je pravda, že to mezi nimi trošku jiskřilo, ale skoro vůbec spolu nebyli, tak kdy se stihli poznat? Mám pocit, že jsem ten moment, kdy se do sebe zamilovali prošvihla.  

Největší kámen úraz pro mě byla čtivost knihy-nebo spíše její nečtivost. Autorčin styl psaní se mi celkem líbil, ale děj byl hrozně nudný. Necelých 400 stran, a já to četla skoro měsíc. Nic mě nenutilo číst dál, po několika stranách jsem začala myslet na všechno možné, jenom ne na knihu, tak jsem ji zase zaklapla, a další dny si na ni ani nevzpomněla. Kdyby ale celá kniha byla tak dobrá jako posledních cca 50 stran, byla bych nadmíru spokojená, protože ten konec jsem zhltla během chvilky. 

Co se mi na knize líbilo, byla její reálnost, a to hlavně v první polovině knihy, která byla sice neuvěřitelně nudná, ale působila mnohem reálněji než ta druhá. No ne tak úplně, spíše reálnost té situace, do které se Mia dostala. Zemětřesení, nebo podobné přírodní katastrofy nás ohrožují dnes a denně, a je mnohem pravděpodobnější ničivé zemětřesení, než další světová válka. 

Američané si hodně zakládají na víře, a proto spoustu z nich tahle kniha pobouřila. Já sama v Boha nevěřím, takže mi pasáže s Prorokem moc nevadily, spíše naopak. Celá ta věc s různými kulty a skupinami se mi líbila, ale hlavně se mi líbilo zpracování, protože autorka si s tím poradila opravdu dobře.

Konec mi přišel až moc dobrý, a vůbec mi to k příběhu nesedělo. Co mi ještě vadilo bylo, že spousta věcí zůstala nedořešených, a já mám otázky, na které jsem nedostala odpověď. Hledala jsem něco o druhém dílu, ale vypadá to, že žádný druhý díl není. Upřímně řečeno mě to ani nepřekvapuje, protože kniha skončila opravdu uzavřeně. Ale našla jsem povídku (Prophet), kterou Jennifer napsala, a očividně se odehrává před dějem Struck. Určitě si  ji přečtu, protože tam možná najdu odpovědi, ale moc na to nespěchám. Struck rozhodně není nejhorší kniha kterou jsem četla, ale určitě není ani nejlepší. Spíš takový průměr.