úterý 9. dubna 2013

Paullina Simons- Měděný jezdec

Autorka: Paullina Simons
Originál: The bronze horseman
Přeložili: Josef Orel a Marie Orlová
České vydání: 616 stran, hardback
Nakladatelství: Knižní klub, 2013 


Rok 1941. V životě sedmnáctileté Taťány Metanovové se staly dvě zásadní události. Němci napadli Lenigrad a Taťána se poprvé zamilovala. Nadporučík Rudé armády Alexandr Bělov Taťániny city opětuje, ale všechno se komplikuje, když Taťa zjišťuje, že Alexandr je vyvolený její sestry Dášy. Taťána svoji sestru nade vše miluje, proto se Alexandra vzdá, aby mohl být s její sestrou, až na to, že Alexandr chce Taťánu. Do všeho vstupuje Dimitrij, kterému se líbí Taťána a který zná tajemství, které by mohlo stát Alexandra život. Nad tím vším zuří druhá světová válka, a Lenigrad je uzavřen německou blokádou. Potravin je nedostatek a smrt je všude kolem.

Jak poznáte, že kniha o kterou stojíte, je opravdu dobrá? Je beznadějně vyprodaná. Měděný jezdec u nás poprvé vyšel v roce 2004 a ono první vydání byste teď sháněli asi opravdu těžko, protože ti, kteří měli štěstí a knihu si stihli koupit, si ji střeží jako oko v hlavě. Z původní trilogii u nás vyšel jeden díl. Díl, který má takový konec, že po jeho přečtení máte dvě možnosti-sebrat co největší množství papírových kapesníčků a zalézt si někam do soukromí v klidu pobrečet, nebo začít běhat všude možně a shánět druhý díl. V roce 2004 byste sháněli marně. Ale nyní, skoro po sedmi letech se nakladatelství Ikar rozhodlo pro novou edici a zároveň s ní i pro vydání druhého a následně třetího dílu. 

Z původních 728 stran se stalo 616 stran. Prvně jsem byla v šoku kam se podělo skoro sto stran, ale po otevření knihy mi to došlo. Když jsem se podívala na ty skoro mikroskopická písmenka, šly na mě mrákoty. Nechápejte mě špatně, já mám ráda tlusté knihy, protože člověku déle vydrží Jde o to, že ne každému autorovi se podaří napsat knihu tak, aby nepůsobila roztahaně a nezačala čtenáře nudit. To potom vážně není legrace se takovou knihou prokousávat.

Taťána je obyčejná dívka. Nadpřirozené schopnosti byste u ní hledali asi těžko a žádného upíra v rodině taky nemá. Taťána je ten typ postavy, která mě irituje ze všeho nejvíc. Hodná holka, která se vzdá muže, kterého miluje, aby s ním mohla být její sestra. Hodná holka, která se stará první o ostatní a až potom o sebe. Hodná holka, která rozdá tu trochu jídla co má své rodině, sousedům i cizím lidem. Hodná holka, která bez váhání udělá co se jí řekne, chodí své rodině pro jídlo, i když se k ní chovají příšerně a nikdy nežádala slovo díku. Taťána je snad ta nejslabší hrdinka, o které jsem kdy četla. Taťána je dívka, která se ukryla pod hromadou mrtvých těl, aby přežila. Taťána je dívka, která se každé ráno, den co den vydává do ulic pro jídlo, zatímco je Němci bombardují. Taťána je dívka, která se vydá zachránit Alexandra a nehodlá jeho záchranu vzdát, i když to ostatní udělali. Dámy a pánové, Taťána je HRDINKA.

Kniha The bronze horseman má nádhernou obálku. Jedna z nejkrásnějších obálek a přitom není ani tak složitá. Když u nás kniha vyšla poprvé, měla opravdu zvláštní obálku. Nevím, jak vypadá naživo, ale na fotce na mě moc dojem neudělala, a kdybych ji viděla v knihkupectví, asi bych si jí nevšimla. Nová edice, znamená novou obálku. Opravdu jsem doufala, že tentokrát se dočkáme originální obálky, ale zase se tak nestalo. Nová obálka se mi líbí mnohem víc, ale na originál pořád nemá. Jako největší mínus vidím modelku, která ztvárňuje Taťánu. Nevím proč, ale tak trochu mi nahání strach. (i když oproti tomu, jak vypadá na druhém dílu jí to tady vážně sluší) Co se mi ale neuvěřitelně líbí je hřbet.   Ale proč sakra kritizuji obálku? To je jako říct, že se mi nelíbí rám u Mony Lisy. Kdybych tuhle knihu měla v papírových deskách, bylo by mi to fuk, protože ten obsah to perfektně kompenzuje.

Měděný jezdec se zařadil mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Bez zaváhání říkám, že dokonce obsadil přední příčku tohoto žebříčku, a ostatní knihy jsou daleko, daleko za ním. Před tím, než jsem se do čtení pustila jsem si byla plně vědoma toho, jaké má kniha ohlasy, ale stejně jsem nečekala, že mě tak moc zasáhne. Na straně 34 mi vzala srdce a na konci ho vrátila roztříštěné na malé kousíčky. A přitom je to mix všeho, co na knihách nesnáším. Svatouškovská hrdinka? Splěno. Láska na první pohled? Splněno! Obětování se pro ostatní? Splněno. Milostný...čtyřúhelník. Ten tady je taky. Tak jak je sakra možné, že to všechno dokonale funguje? Že se po přečtení cítíte neuvěřitelně... prázdní? 

Kdybych měla popsat všechny pocity, které se u mě při čtení Měděného jezdce vystřídaly, bylo by to opravdu na dlouho a jsem si jistá, že by vás nebavilo číst mé hysterické výlevy. Navíc si troufám říct, že je to skoro nemožné, protože někomu, kdo tu knihu nečetl to může připadat jako tlachání do prázdna. Řeknu jenom, že kdybych měla vypsat všechny scény, při kterých jsem brečela řvala na celé kolo, skončila by tady půlka knihy. Pak bych vám podala detailní popis období, kdy jsem se blaženě usmívala jako někdo, kdo si myslí, že všechno bude v pořádku, a další část by zabral zdlouhavý výčet scén, kdy jsem se zmohla pouze na frustrovaný křik. 

Je neuvěřitelně těžké říct, o čem kniha je, protože se toho stalo tolik, přičemž všechno je důležité a zároveň to jediné důležité je Taťána a Alexandr. Pokud si myslíte, že jste v nějaké (young adult) knize četli neuvěřitelný vztah mezi dvěma postavami, jděte k té knize, přečtěte si ji znovu, chvilku přemýšlejte, a pak si přečtěte Měděného jezdce. Láska Taťány a Alexandra je jedním slovem epická. Doteď se mi sevře srdce, když si vzpomenu na některé momenty z knihy. Když se v nějaké knize stane něco s hlavním hrdinou, hlavní hrdinka se složí, protože není schopná bez svého milého fungovat. Co udělá Taťána? Sebere se a žije. Na konci knihy je citát, který se mi zapsal jak do mozku tak do srdce, a pokaždé mi vžene slzy do očí... Obvykle nad tím vůbec nepřemýšlím, protože to není zrovna jednoduché, ale kdybych měla popsat Měděného jezdce jedním slovem, bylo by to nezapomenutelný. Nezapomenutelné prostředí. Nezapomenutelné postavy. Nezapomenutelný příběh. Nezapomenutelná kniha. 





Chtěla bych poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku této knihy. Děkuji!


15 komentářů:

  1. Já jsem na tuhle knížku táák zvědavá, vypadá úžasně :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky mě zajímá jaká bude:) Mám ráda historické knihy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já historické knihy moc ráda nemám, a hlavně druhé světové válce se obloukem vyhýbám. Ale Jezdce určitě doporučuju, protože ta kniha je něco neuvěřitelného.

      Vymazat
  3. To znie skvele 8) Prehodnotím to...neplánovala som čítať, ale tak teda slávnostne prisahám, že do konca roka si ju prečítam 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juchůůů! *Happy dance* Myslím, že toho nebudeš litovat.

      Vymazat
  4. recenzia je skvelá, teším sa na knihu...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Já doporučuji všemi deseti! :)

      Vymazat
  5. Pořád se z ní vzpamatovávám...

    OdpovědětVymazat
  6. Páni, tak tohle bych si měla co nejdříve přečíst! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jedna z kníh, ktoré by som sa aj nebála kúpiť :D (väčšinou sa bojím, že kúpim brak). Naozaj vyýerá a dejovo pôsobí užasne, na každom rohu sú z nej nadšený... :)
    Čo teraz kúpiť - Prázdne miesto alebo Medeného jazdca? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On Měděný jezdec brak rozhodně není! :D
      Já bych teda byla za Jezdce! :D

      Vymazat
  8. Knížka se mi velmi líbila, něco tak pěkného jsem dlouho nečetla. Moc jsem si oblíbila Taťánu, ta mi jako velká hrdinka sedla nejvíce! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dostala jsem se k TBH až nyní, úplně náhodou. Přečetla jsem a naprosto - naprosto! souhlasím s autorkou recenze. Je to nejúžasnější kniha, kterou jsem četla. Je mi 33 let, čtu hodně, ale tohle z hlavy nevyženu. Poprvé jsem četla v čtečce během dvou dnů, teď už mám knihu koupenou reálnou:) a málem ji mám pod polštářem a čtu velice pomalinku po malých kouscích a vychutnávám si ji. Taťána a Alexandr jsou bezesporu "epic love" či "lovestory" číslo jedna a v žádném případě to není brak! V té knížce je i mnohem víc než příběh lásky, ale ta láska vám zaleze pod kůži. Díky za krásnou recenzi.

    OdpovědětVymazat