Tahereh Mafi- Jsem roztříštěná

Autorka: Tahereh Maf
Série: Roztříštění #1
Přeložila: Pavla Kubešová
České vydání: hardback, 288 stran
Nakladatelství: CooBoo, 2013

Juliette je jiná. Neví, jestli tomu říkat prokletí nebo dar, ale její dotek je smrtící. Už když byla malá, nikdo se nechtěl dostat do její blízkosti-nikdo se jí nechtěl dotknout, a to včetně jejích rodičů. Ale když omylem zabije dítě ve snaze mu pomoct, její rodiče ji pošlou pryč-na místo, které je podobné psychiatrii. Julieete žije v příšerných podmínkách a více než 260 dní neviděla jinou lidskou bytost. Až do doby, kdy jí přidělí spoluvězně-Adama. Juliette zjišťuje, že Obnova s ní má plány. Má být jejich zbraň. To se ale Juliette vůbec nelíbí.

Jsem roztříštěná-též známá jako Shatter me- je jedna z nejlépe hodnocených dystopií. Když vycházela v Americe, dostalo se jí obrovské propagace, a valná většina bloggerů z ní byla u vytržení. Dalo se tedy očekávat, že kniha někdy vyjde i u nás. Nakonec se tohoto úkolu zhostilo nakladatelství CooBoo a Shatter me si můžou přečíst i Češi/Slováci, kteří v angličtině nečtou. Já jsem se před nějakou dobou pustila do originálu, ale po několika stránkách jsem knihu odložila s tím, že si počkám na české vydání. A tak jsme se s Vendeou a Spiritem pustili do společného čtení (Vendea už podruhé). No a jak to dopadlo? Vendea byla opět nadšená, Spiritovi se knížka líbila, a já jenom nevěřícně kroutila hlavou, snažíc se pochopit, co na ní všichni tolik milují. 

S největší pravděpodobností víte, v čem je tahle knížka tak jiná. Ano, jedná se o styl, jakým je psaná.   Někoho to fascinuje, někoho to překvapuje, někdo si to zamiloval, já to nesnáším. Krátké kapitoly a to hlavní- přeškrtané věty, které ukazují Juliettiny myšlenky a věci, které by chtěla udělat, ale neudělala je. Dále autorka používala hodně metafor, přirovnání, některé ani nedávaly smysl. Zdlouhavé popisy toho a onoho a mě to neuvěřitelně nudilo. Nemám nic proti popisům, například styl Lauren Oliver mám hrozně ráda, ale tady? Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Nedělalo mi žádný problém knihu odložit, do čtení jsem se musela nutit a to je špatně. Jakmile mi nesedne styl, jakým je kniha psaná, mám problém, protože si příběh neužívám tak, jak bych mohla a čtení mě nebaví.

Nedokázala jsem se plně vžít do příběhu, a proto jsem se musela zamýšlet nad tím, kolik věcí nedává smysl. Juliette byla skoro rok zavřená někde na samotce, s příšernými hygienickými podmínkami a minimálním přídělem jídla. Ale hádejte co! Vypadala, jako by právě opustila přehlídkové molo. A to ani nemluvím o spoustě případů, kdy hlavním hrdinům štěstí přálo až moc. Ale co mi přijde neuvěřitelně vtipné je, že Juliette je jediná žena v knize...

Co mi ale vadilo nejvíc, byly postavy. Juliette bych označila jako jednu z nejhorších hrdinek, o kterých jsem četla, ale uznávám, že konkurence je velká. Juliette dělala hodně věcí-brečela, třásla se, červenala, obviňovala se, fňukala a když nedělala nic z tohohle, sváděla mužské postavy kolem sebe. Juliette je slabá a občas přehnaně melodramatická. Je mi jasné, že se najde spoustu lidí, kteří řeknou, že měla těžké dětství, že byla vyvrhelem a nakonec se jí rodiče vzdali a šoupli ji někam pod zámek. Chápu, že to člověka traumatizuje. Navíc ta její schopnost tomu taky nepřidávala. Ale už podle popisu minulost (před tím, než Juliette zavřeli) jsem nabyla dojmu, že Juliette radši nechá ostatní aby na ni šlapali, než aby něco řekla. A tohle já nemám ráda. Dostala mě scéna, kdy jí Adam ukradl postel, a Juliette mu na to neřekla ani půl slova. Tohle kdyby někdo udělal mně, praštím ho tak, že by si to příště rozmyslel... Warner. Ach ten nepochopený chudáček, který to nemá vůbec jednoduché, a všichni by ho měli litovat. To tak. Warner je sociopat. Hrůzu nahánějící psychopat, který chce Juliette, jako chce dítě novou hračku. Nutí ji ubližovat ostatním, drží ji proti její vůli někde zavřenou a pokusí se zabít kluka, kterého miluje. A i přesto si Juliette najde moment (nejeden) kdy se nad ním rozplývá. A já si říkám, jestli je něco špatně se mnou, s hlavní hrdinkou, nebo s autorkou. A Adam? Sladký, milý, úžasný Adam? Další představitel typu "já jsem dokonalý a nazdar". Na mě byl Adam moc svatouškovský. Nebo si na to alespoň hrál. 

Co tu máme dál? Už to mám. Obrovskou lásku mezi hlavními hrdiny. A je to tady zase. Otázka za milion. Kde se ta láska sakra vzala? Jasně, znali se, když byli děti, ale tehdy spolu prohodili slov, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Tak kde přišla autorka na to, že po několika hodinách co spolu stráví, se neuvěřitelně milují? Tohle prostě nebyla láska. To byly splašené hormony. 

Můj další problém byl, že se v knize nic nedělo. Skoro 300 stran o ničem. Když už se konečně objevil alespoň náznak akce, bylo to pryč stejně rychle jako se to objevilo, a se mnou to nic nedělalo. Žádné zadržování dechu, žádné fandění hlavním hrdinům-nic. Nakonec se zmíním o tom konci. Řeknu vám, že tohle jsem rozhodně nečekala. Bohužel jsem byla překvapená ve špatném slova smyslu. Bylo to divné. Nebudu nic moc prozrazovat, řeknu snad jen to, že jsem čekala kdy se objeví ostatní členové Fantastické čtyřky a konečně začne nějaká zábava. Nemám ráda nedokončené série, takže druhý díl si určitě přečtu, jenom na něj nebudu kdovíjak spěchat. Řeknu vám, že chápu, co se na tom tolika lidem líbí. Je to neokoukané, je to oblíbené, je to jiné. Já jsem byla ale neuvěřitelně zklamaná. Osobně bych vám doporučila, abyste si knihu zkusili první někde půjčit, nebo si alespoň přečíst ukázku, ať víte do čeho jdete, a až pak se rozhodovali o koupi. Dalších sto lidí vám ale bude tvrdit, že ta kniha je úžasná, skvělá a dokonalá.