Sarah Crossan-Dech

Autorka: Sarah Crossan

Originál: Breathe

Přeložil: Radvan Markus

České vydání: hardback, 262 stran

Nakladatelství: Baronet, 2013

Quinn, Alina a Bea žijí ve světe, kde je kyslík cenné zboží, a jeho dostatek si mohou dovolit pouze bohatí. Každý je z jiné vrstvy: zatímco Quinn je prémius, a kyslíku může mít kolik chce, Bea je dcera obyčejných lidí, kteří dřou od rána do večera, aby mohli alespoň dýchat, když už nic jiného. A Alina je členka Odboje, který chce všechno změnit. Lidstvo je uzavřeno v kapsulích, na Zemi nejsou stromy, tudíž ani kyslík. Quinn s Beou- přátele od dětství- se vydávají na dvoudenní výlet z kapsule, když se jim do cesty připlete Alina s žádostí o pomoc. Z dvoudenního výletu se stává životu-nebezpečná výprava za pravdou.

Knihu Breathe od Sarah Crossan jsem měla v hledáčku už pěkně dlouho. Nejdřív mě zaujala nádhernou obálkou, potom jsem si vyměnila pár e-mailů s neuvěřitelně milou autorkou a byla jsem rozhodnutá si Breathe přečíst. Pak na mě začalo vykukovat několik negativních recenzí a já na Breathe nějak zapomněla. Když se ale nakladatelství Baronet rozhodlo Breathe vydat, věděla jsem, že tentokrát to prostě musím risknout, a Breathe si přečíst. 

V dnešní době existují desítky, ne-li stovky dystopií a všechny jsou postaveny na tom samém- lidstvo jaké známe neexistuje. Společnost je špatná, a najde se skupina lidí, kteří se jí vzepřou. Já mám dystopie hodně ráda, ale když si jich člověk přečte víc, začnou mu připadat, že jsou všechny na jedno brdo. A i když je Dech postaven na tom samém základu, je tam i něco, co Dech odlišuje. Možná to je ve stylu psaní, možná v postavách, možná v autorčině pojetí světa. Přeci jenom, je větší šance, že se lidstvo zničí vlastní hloupostí, než třetí světovou válkou. 

Příjemná změna je také styl vyprávění. Sarah si vybrala psaní v ich-formě a v přítomném čase, ale každá kapitola je psaná z pohledu jiné hlavní postavy. Tenhle krok by se dal označit jako velký risk, protože za prvé kapitoly jsou krátké, a za druhé, nejedná se o dva, ale hned o tři pohledy. Mně tak dělalo velký problém se s nějakou postavou ztotožnit, protože když už jsem si začala říkat, že té nebo oné postavě rozumím, přišla další kapitola, ona postava něco udělala, a já jsem byla zase na začátku.

Když už jsme u těch hlavních postav... Přiznávám, že jsem si k žádné postavě nenašla cestu. Nebyla jsem schopná se s nimi ztotožnit ani nějak sympatizovat. Quinn mě od začátku neuvěřitelně vytáčel. Je to takový ten typ, roztomilý ale naivní. Bohužel Quinn té naivity pobral trošku víc. Štval mě svým chováním, ale i myšlením. Alina je ten typ hrdinek, který mám celkem ráda... alespoň na povrchu. Přišlo mi, že se hrozně přetvařuje: hraje si na tvrďačku i když jí není. Navíc některé její činy byly hloupé, bezohledné a neuvážené. Bea je rozhodně moje nejoblíbenější postava, i když mohla dostat víc prostoru.

S Dechem jsem měla jeden velký problém. Šlo o to, že jsem se nemohla začíst. Ze začátku mi kniha připadala hrozně nezáživná a nudná. Postavy mi připadaly hrozně protivné a chyběla akce. Přibližně od poloviny jsem Dechu propadla. Možná se mi kniha trefila přesně do nálady, možná to bylo prostě tak dobré, ale nemohla jsem se od ní odtrhnout a ten zbytek přečetla na jeden zátah. Bylo to svěží, bylo to čtivé, bylo to skvělé. Docela mě zklamala romantická linka, protože celou dobu nám autorka tvrdí, že ta láska je jednostranná, ale potom, jako mávnutím kouzelného proutku.. puf! Není to jediná nesmyslná část, těch "kiksů" a nedomyšlených věcí tam bylo víc, ale musím říct, že když se nad tím člověk nezamýšlí, ani mu to nedojde. Jak už jsem říkala, Dech se mi hodně líbil, ale kvůli první polovině a nějakým nedostatkům, bych ji označila za dokonalý příklad čtyřhvězdičkové knihy. 

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Baronet. Děkuji!