sobota 11. května 2013

Lauren Oliver-Pandemonium

Autorka: Lauren Oliver 
Série: Delirium #2
Přeložila: Romana Bičíková
České vydání: hardback, 300 stran
Nakladatelství: CooBoo, 2013

Po tom, co Lena utekla do Divočiny bez Alexe, se musí vypořádat s tím, že je na všechno sama. Její minulost je pryč a ona musí zašít od začátku. Přežije jen díky tomu, že se přidá ke skupině Nežádoucích, kteří chtějí proniknout za plot, který odděluje Divočinu od normálních lidí, a hodlají k tomu využít demonstraci, kterou uspořádala ABAD-Amerika bez amor deliria. A Lena hraje jednu z klíčových postav. Na demonstraci Lena potkává Juliana-syna zakladatele ABAD. Lena Juliana od první sekundy nenávidí, ale musí s ním strávit nějaký čas, přičemž se dozvídá, že ne všechno je tak jak se na první pohled zdá.


Po přečtení Chvíle před koncem, se Lauren Oliver stala jednou z mých nejoblíbenějších autorek. Když jsem se pouštěla do Deliria, neměla jsem nejmenší tušení co mám čekat a přistupovala jsem k němu tak nějak opatrně, ale byla jsem mile překvapena a Delirium se mi abnormálně líbilo. Proto není takové překvapení, že jakmile Pandemonium vyšlo v Angličtině, okamžitě jsem se do něj pustila, tentokrát ale s velkým očekáváním. Druhý díl je obecně hodnocen lépe než první a čtenáři byli často nadšeni. Možná proto, že je tady víc akce, možná proto, že z Leny se stal úplně jiný člověk a možná kvůli Julianovi. Já jsem byla neuvěřitelně zklamaná.

Lauren Oliver čtenáře překvapila, když kapitoly rozdělila na tehdy a teď. Kapitoly tehdy se odehrávají půl roku před těmi teď, a Lauren tam popisuje, co se stalo po tom, co se Lena dostala do Divočiny. Uznávám, že tyhle kapitoly se rozbíhaly pomaleji, ale já četla radši právě kapitoly tehdy, protože v kapitolách teď byl Julián. No a teď kapitoly se odehrávají v New Yorku, kdy je Lena na tajné misi. Proti tomuhle rozdělení nic nemám. Jediná problém je, že když v tehdy kapitolách byla nějaká nebezpečná scéna, nemohla jsem se do ní plně vžít, protože pokud by Lena v kapitoly tehdy umřela, nemohla by žít v kapitoly teď. Jestli se vám zdálo, že v Deliriu byla akce až na konci, tady autorka plynule pokračuje a Pandemonium je mnohem akčnější než první díl.

Co se týče postav, dostaneme úplně nové. Není tu Alex. Není tu Hana. Není tu Lena. Tedy, teoreticky tu Lena je, ale hlavní hrdinka už není Lena, kterou byla předtím. Tohle je úplně nová Lena. Tvrdá, cílevědomá a úplně pitomá. Ani nevím proč jsem si Leninu osobnost v Deliriu oblíbila, protože představuje snad všechno, co na hrdinkách nesnáším. Ale k ní to tak nějak sedlo. Sedlo to k příběhu. No a teď? Celý její přístup mě vytáčel. Některé její myšlenky byly úplně na hlavu, a to jak se stavělo k Julianovi? Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. A pak je tu samotný Julian. Julian je taková Lena prvního dílu jenom v mužském podání a zároveň je to postava, kterou vážně nesnáším. Naprosto zbytečná, naprosto hloupá a naprosto otravná postava. Všechno co vypustil z pusy mi lezlo na nervy. Tahle osoba plýtvá knižním kyslíkem, vážení!

Nemůžu říct, že by se mi Pandemonium nelíbilo, protože tak to není. Mně se líbilo-a dost-jenom to není první díl. Chybí mu ta nekomplikovanost, ta jednoduchá romantika...chybí mu Alex. Když se nad tím zpětně zamyslíte, Pandemonium je Delirum, jenom trošku jinak. Lena představuje Alexe a ukazuje Julianovi lásku. A jak už jsem říkala, Julian se chová stejně jako Lena v prvním díle. Jenomže jemu to nežeru. Ráda bych řekla, že tenhle díl byl zbytečný. A v podstatě to je pravda, protože nejsem jediná, která by se bez Juliana obešla. Ale je pravda, že v závěrečném díle by to bylo moc komplikované, takže to Lauren vyřešila Oliverovským způsobem. No bohužel to znamená, že přidá milostný trojúhelník, ale nic není dokonalé, ne? Asi víte, že Lauren má zálibu v takových koncích, ze kterých je čtenář naprosto zoufalý. Jestli si myslíte, že v Deliriu byl WTF konec, přečtěte si Pandemonium. Když jsem četla poslední stránky, můj obličej vypadal asi takhle. No a pak se stalo něco, kdy jsem měla chuť křičet nadšením i přesto, že jsme to celou dobu věděla. I když jsem ohledně třetího dílu opatrnější, určitě si ho pořídím, protože chci zjistit, jestli bylo Pandemonium pouze takový krok vedle, a Lauren pro nás má grandiózní finále-našlápnuto na něj má.


                                          

12 komentářů:

  1. "Jestli si myslíte, že v Deliriu byl WTF konec, přečtěte si Pandemonium." Neee, vážně? :D Pandemonium jsem ještě nečetla, ale autorka mě docela v prvním díle naštvala tím otevřeným koncem. Taaakže jsem zvědavá, co vymyslela v druhém díle. Bojím se. :D Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tenhle konec je tak tisíckrát horší :D
      Děkuju :)

      Vymazat
  2. Tak, dávám 100% souhlas! Julian je na palici, blbeček protivný! Lenu jsem přestala mít ráda. Při každém porovnání Juliana s Alexem jsem ji zabíjela! A pak ten konec? Oh My God!
    Ta jedna jediná věta... Ještě dneska přemýšlím, co tím doopravdy myslel! Šílím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! :D
      SPOILER!
      .
      .
      .
      Julian chtěl po Leně, aby mnu slíbila, že zůstanou spolu... jen on a ona. A Lena už mu to chtěla slíbit, když ON řekl, aby mu nevěřila. Čímž narážel na to, že JEHO opustila. Nebo tak to alespoň chápu já :D

      Vymazat
  3. Já to mám teda přesně naopak. Delirium jsem protrpěla (do slova a do písmena. Nebo spíš od písmena do písmena) a do teď přesně nevím, proč jsem ho dočetla. Ale Pandemonium byla (aspoň pro mě) fantastická kniha. A dokonce i Julian se mi zamlouval (ale nepochopila jsem, proč se do něj Lena zamilovala. Člověk by řekl, že tak velkou lásku, jakou měla k Alexovi nic nepřekoná)... :/ Jsem zvědavá na třetí díl, fakticky docela dost.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem asi na Delirium měla náladu nebo co :D Uznávám, že u Pandemonia jsem byla trochu (hodně) zaujatá, protože mě štval Julian a bylo mi líto Alexe a to všechno dohromady :D

    OdpovědětVymazat
  5. Do této série se chci pustit:).

    OdpovědětVymazat
  6. Tato postava plýtvá knižním kyslíkem - tak to mě vážně dostalo. Hlavně když jsem si současně představila dalších x postav, který do toho dokonale sedí:)
    Jinak, na tuhle sérii se chystám už dlouho, hlavně proto, že mě hrozně zaujala anotace. Recenze jsem snad žádný ještě nečetla a radši číst nebudu, protože bych si to ještě třeba rozmyslela a to nechci:) I když, milostné trojúhelníky a WTF konce nejsou zrovna mým čálkem kávy. Stačilo mi to, když jsem dočetla Chvíle před koncem. To jsem měla chuť tu knihu prohodit oknem:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takových postav je :D Až je to smutné... :D
      Já mám první díl hrozně ráda, a ten bych ti doporučovala všemi deseti! :D A ani ten trojúhelník tam není... I když ten konec je... ehmm :DD
      Já to málem udělala :D
      Btw. Co zatím říkáš na The immortal rules? :)

      Vymazat
    2. Hrozně se mi to líbilo. Nejdřív jsem se bála, že kombinace dystopie a upírů bude moc, ale příjemně mě to překvapilo. Navíc, Allison je skvělá hrdinka, ta mi fakt sedla. Trošku mě naštvalo, že se v průběhu vypařil Kanin a objevil se ten trouba Zeke, ale doufám, že v dalším díle se to zase obrátí. Už ho mám stažený, jenom se do něj pustit:)

      Vymazat
    3. :O Sakra ty mi bereš slova z pusy! :DD Allison je úžasná ♥ Nejlepší hrdinka s jakou jsem se zatím setkala :D Jinak Kanin je úplně... *-* takže to s tím vypařením... vrr :D Se Zekem souhlasím ale pořád čekám, že se nějak vybarví :D Já jsem teda teprve na straně 318, protože se snažím si to vychutnat a čtu vždycky pár stránek týdně :D

      Vymazat
    4. Pár stránek týdně, to bych asi nevydržela. Já to přečetla asi za tři dny, protože jsem se od toho prostě nemohla odlepit. Navíc jsem pořád čekala, až se objeví Kanin:)

      Vymazat