Kody Keplinger- The Duff

Autorka:  Kody Keplinger
Anglické vydání: hardback, 280 stran
České vydání: Nevyšlo
Nakladatelství: Little Brown/Poppy, 2010

Bianca Piper je obyčejná středoškolačka. Doma má problémy, ale má milující kamarádky, které ji vždycky podpoří. Pak ji ale školní děvkař Wesley Rush řekne, že je Duff- ve volném překladu to znamená určená, ošklivá, tlustá kamarádka. Biance se navíc začne všechno hroutit, protože její matka, která je věčně na cestách už toho má dost, a její otec začne problémy řešit po svém. A tak Bianca hledá únik, přičemž ho nakonec najde v náruči právě Wesleyho. Začne s ním spát, aby vypnula a odprostila se od každodenních problémů. Ale Biancu by nenapadlo, že všechno může skončit úplně jinak, než původně zamýšlela.

The Duff je poměrně známá kniha, sice především v Americe, ale dostává se do podvědomí i českých čtenářů. Já jsem si The Duff chtěla přečíst hlavně kvůli rozporuplným recenzím-abych si na ni mohla udělat vlastní názor. Po přečtení mi došlo, proč se to spoustě lidí nelíbí. Je tam sex. Jsou tam sprostá slova. A Kody se na všechno dívá zpříma. Nesnaží se žádnému tématu vyhnout, a přitom všechno podává hrozně nenuceně a realisticky. Holt to tak je, a dospívající spolu prostě spí. To je něco, co mi u YA chybí. Nemyslete si o mně, že potřebuji sexuální scény v každé knize, a bez toho stojí ta kniha za nic, protože tak to není. Jde o to, že někteří autoři ze svých hrdinů dělají nerealistické osoby, protože aby řekněme sedmnáctiletý kluk ani nepomyslel na sex? V 90% Young Adult se o tom ani nemluví, natož aby se to dělo, a i když The Duff není přímo YA, byla to příjemná změna.

"Wesley Rush doesn't date, he fucks- everyone, for that matter."

Bianca & Wesley, aneb ústřední postavy knihy. Když mi Melody knihu doporučovala, nejednou básnila o Wesleym. A vzhledem k tomu, že mám v knihách ráda hot boys, na postavy jsem byla zvlášť zvědavá. Všemi opěvovaná Bianca mi bohužel k srdci zas tak moc nepřirostla. Uznávám, že je to úžasná postava,  a její cynický pohled na svět smíchaný se sarkastickými poznámkami mě jednoduše bavil, navíc její názor, že láska není po dvou týdnech na střední škole, ale že trvá roky, než se do sebe dva lidi zamilují, se mi líbil, a to hodně. Konečně nějaká hrdinka, která si nemyslí, že po tom, co prohodí pár slov se svým milým, je to láska až za hrob. Pche. Ale celkový dojem mi kazilo její chování a způsob řešení problémů. To, jak řešila nebo spíš neřešila? problémy s otcem, její usmíření s matkou (protože to bylo úplně normální!), pozdější ignorování přátel, to, že si něco začala s Tobym a hlavně celá ta věc s Wesleym. Wesley samotný mě taky docela zklamal, nějak nechápu, co na něm všichni vidí.

"Wesley Rush doesn't chase girls, but I'm chasing you."

Další věc, která může za to, že jsem z knihy nebyla tak nadšená, byl ten konec. Posledních pár desítek stran pro mě bylo příšerné zklamání, a zakončení bylo pomyslnou třešničkou na dortu. Jak říkám, poslední strany začaly jít z kopce. Příběh mě nebavil a všechno mi to přišlo hrozně uspěchané. Jakoby autorka už nevěděla, co psát, tak tam rychle strčila nějaký konec. Všechno se navíc vyřešilo v poslední kapitole, a bylo to hrozně... nereálné. Celý příběh mi připadal, že by se klidně mohl stát, a autorka potom napíše takový přeslazený, sentimentální a nereálný konec. Opravdu škoda... 

"Just when I think you migh have a soul, you say shit like that."

Abych to shrnula, The Duff se mi líbila. Je to milá, oddechová knížka, kterou zhltnete během dne a po přečtení máte takový ten miloučký úsměv, protože jste rádi, že to skončilo tak, jak to skončilo. Navíc má kniha hrozně jednoduchou angličtinu, takže je perfektní pro čtenáře, kteří chtějí začít se čtením knih v angličtině. Pokud hledáte něco, u čeho můžete prostě vypnout a užívat si čtení, je The Duff perfektní. Nemůžu ale říct, že by byla nejlepší ve svém žánru, protože Simone Elkeles a její Perfect chemistry sérii jen tak něco nepřekoná.