Marie Lu- Legenda

Autorka: Marie Lu
Originál: Legend
Série: Legend #1
Přeložil: Tomáš Bíla
České vydání: hardback, 280 stran
Nakladatelství: CooBoo, 2013

Patnáctiletá June je nejchytřejší dítě Republiky. Jako jediná měla v testu, který určuje, jakým směrem se váš život bude ubírat, plný počet bodů. Není se tedy čemu divit, že ji pečlivě cvičí, aby se stala vojákem ve válce proti Koloniím. Day je naopak psanec. U zkoušky propadl, a jeho rodina si myslí, že je mrtvý. Ale Day žije, a aby přežil, krade, kde se dá. Proto se stane trnem v oku spoustě lidí. Ale když jeho mladší bratr chytí smrtelný virus, Day se mu pokusí ukrást léky, a všechno se pokazí, když při tom někdo zemře. June dostane za úkol Daye dostat, ale co když je všechno jinak, než se zdá?

Amerika během války. On nejhledanější zločinec Republiky, ona zázračné dítě, do kterého je vkládáno mnoho nadějí. Jsou naprosto rozdílní, ale přesto je osud svede dohromady. Pro ni bylo všechno perfektní, ale pak se něco stane, a ona začne pochybovat o systému. Připomíná vám to něco? Řekla bych, že snad každou druhou dystopii. 

"Dej mi ruku a já ti dám svou."

První chyba, které se autorka dopustila je, že Legenda je vyprávěna z dvou střídajících se pohledů. Jedna kapitola je z pohledu June, druhá z pohledu Daye. Holka a kluk. Už vám to dochází? Je vážně těžké, napsat knihu tímhle stylem, protože je těžké dát obou postavám osobnost. Day musí být Day, a jeho myšlenkové pochody by měly být jiné, než myšlenkové pochody June. A to se nepodařilo. Oba smýšlejí stejně, mluví stejně a mají stejnou osobnost. Jakmile jsem na chvilku přestala dávat pozor, musela jsem zjišťovat, o čí úhel pohledu se zrovna jedná, a to není dobré.

"Prostě se snažíš jít za světlem."

A ohledně samotných postav... Hlavní postavy knih jsou většinou něčím speciální. Mají něco, co je odlišuje od ostatních postav- proto jsou to hlavní postavy. Ale občas to autor přežene. Přesně jako Marie Lu. Co mě hned zarazilo, byl nízký věk protagonistů. Buďme upřímní. Patnáctiletý kluk je nejhledanější osoba Republiky. Má poraněné koleno, ale stejně dokáže skákat jako opice a nandat to dospělým, vyškoleným vojákům, (mimochodem o jejich tvrdém výcviku jsme se dozvěděli z pohledu June) kteří na tu pozici prakticky od deseti let trénují. A to opomíjím skutečnost, že dokáže během několika vteřin vykrást banku. Už jenom stačí, aby začal nosit slipy venku, a může kandidovat na nového Supermana. A June? O jejích super schopnostech se radši vyjadřovat nebudu, ale jsem jediná, komu přijde nenormální, že vyškolení vojáci nasadí na nejhledanějšího zločince patnáctileté dítě? Samotné? Navíc je očividně emočně vypjatá kvůli... no ale to by byl spoiler.

"Radši bych umřel, než abych někomu dovolil ublížit ti."

Líbí se mi styl autorky. Nepopisuje věci, které čtenář nepotřebuje vědět, místo toho se zaměřuje na akci. Co mě ale nejvíce překvapilo- v dobrém slova smyslu- je, že romantická linka je odsunuta do pozadí. Romantický vztah mezi June a Dayem je tam jako by jen tak mimochodem, ale čtenář stejně ví, že tam někde je. Působilo to přirozeně, což se mnoha autorům nepodaří.

"Každý den znamená, že je zas všechno možné."

Občas mi Legenda hodně připomínala Divergenci říznutou několika dalšími dystopiemi. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka víc popsala jak všechno probíhalo, a hlavně pravidla svého světa. I když je kniha nabitá akcí, Legenda na mě působila hrozně nudně. Bez problému jsem knihu odložila a nic mě nenutilo vrátit se k ní zpátky. Další vada je hrozná předvídatelnost děje. Autorka se sice snaží dělat tajemnou, ale vůbec jí to nevychází, protože hlavní zápletku jsem věděla asi od půlky knihy. I přesto, že má Legenda hodně much, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Jenom jsem asi čekala něco víc.