John Green- Papírová města

Autor: John Green

Originál: Paper Towns
Vydání: hardback, 288 stran
Nakladatelství: Knižní klub, 2014

Quentin Jacobsen a Margo Rothová Spiegelmanová byli přáteli až do čtvrté třídy, kdy našli muže, který spáchal sebevraždu. Toho dne se jejich přátelství rozpadlo a oni se odcizí. My se s Margo a Quentinem setkáváme o několik let později, kdy jsou oba v maturitním ročníku. Margo je na škole legenda, prožívající jedno dobrodružství za druhým a Quentin je obyčejný kluk se dvěma přáteli z orchestru. Pak se ale Margo jednoho dne ukáže bez varování u Quentinova okna a zatáhne ho do svého dobrodružství. Q má za to, že se z nich zase stanou kamarádi, ale Margo se v dalších dnech neukáže ve škole, proto po ní Q začne pátrat. Nachází nápovědy, které nechal speciálně pro něj a zjišťuje, že opravdová Margo byla jiná, než dívka v jeho snech. 

John Green je někdo, koho snad nemusím představovat. Ale jenom pro jistotu, že sem zabloudil někdo, koho nedávno vysvobodili po letech utrpení z opuštěného ostrova. John Green, autor legendární knihy Hvězdy nám nepřály a bestselleru Hledání Aljašky útočí na český trh další svou knihou, která poprvé vyšla v roce 2008. Nedávno byla také prodána filmová práva.

"Je hrozně těžké odejít – dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě."

Papírová města jsou rozdělena na tři části pojmenované: Provázky, Tráva a Plavidlo. Tyhle názvy toho moc neřeknou- kdybych měla jednotlivé úseky popsat já, použila bych spíše slova: Super začátek, Nuda proložená několika vtipnými rozhovory a Zpátky v sedle. Asi z toho vyplývá, že z prvních stran jsem byla nadšená- autor nás okamžitě vhodí do děje a kdyby v tomhle stylu pokračovala celá kniha, nemám si na co stěžovat. Jenomže ona tak nepokračovala. Po prvních cca 80 stranách přišlo dalších 120 stran, do kterých jsem se musela nutit, protože se tam nedělo vůbec nic zajímavého. Quentin se snažil rozluštit nápovědy, které mu Margo nechala a nebýt Bena s Radarem, asi bych tuhle část četla ještě teď. A pak BUM! Posledních 80 stran, kdy to John zase rozjel, a já jsem se nestačila divit.  

"Odcházejí je příjemný, čistý pocit, pouze když člověk opouští něco důležitého, něco, na čem mu záleželo."

Jak už jsem zmínila v recenzina Hledání Aljašky, John všechno staví na postavách, bez kterých by jeho příběhy nebyly ani z poloviny tak dobré. A v Papírových městech tomu není jinak. Máme tady krásnou, chytrou, trochu šílenou a všemi obdivovanou Margo a Quentina, který je- krom své nezdravé posedlosti Margo- tak obyčejný, jak jen to jde. Q je do Margo šíleně zamilovaný a ta mu úplně změní život. Vím, že Margo s Quentinem opravdu hodně připomínají Milese a Aljašku, ale abych byla upřímná, mně to vůbec nepřekáželo, protože se jedná o skvěle napsané postavy. Margo mi navíc se všemi těmi svými manýry a sobeckým jednáním přišla o dost otravnější, než Aljaška, což velmi dobře odvádělo moji pozornost. Musím zmínit Quentinovy nejlepší kamarády Bena a Radara, protože bez nich by se ta knihy neobešla. Sami o sobě jsou celkem otravní, ale spolu tvoří zabijáckou trojku.   

"Margo vždycky milovala záhady. A po všem, co přišlo poté, já nikdy nemohl přestat přemýšlet o tom, že je možná milovala na tolik, že se jednou sama stala."

I když v Hledání Aljašky jsme vlastně žádnou Aljašku nehledali, Papírová města jsou celá o hledání Margo. Právě už zmíněnou Aljašku mi kniha zezačátku hodně připomínalo nejen svým námětem, ale spoustou různých metafor, přirovnáním a filozofickými otázkami, které John do své knihy vložil. Papírová města se ale pyšní úplně jinou atmosférou, než která nás čekala v Aljašce. Autorův humor doslova odkapává z každého slova a slovní přestřelky mezi Quentinem, Radarem a Benem vám zlepší náladu na týden dopředu. Naštěstí John se tou filozofickou stránkou nezabývá tolik, jako v Aljašce- i když je to důležitá stránka příběhu, dotýkáme se jí jenom okrajově.

"Možná, že všechny struny uvnitř něj praskly."

Nemůžu popřít, že se jedná o skvělou knihu, která člověka možná donutí se zamyslet nad životem, jaký žije a nad dnešní materialistickou dobou. Rozhodně nelituji času, který jsem strávila jejím čtením, ale podle mě se jedná o Johnův nejslabší kousek a já jsem čekala mnohem víc. Nedokázala mě tak emočně strhnout jako Hvězdy nám nepřály ani jsem z ní nezůstala oněmělá šokem jako z Aljašky. Pro skalní fanoušky Johna Greena se jedná o tutovku, kterou si musí přečíst, ale pokud jste od tohoto autora ještě nic nečetli (vážně doufám, že tady nikdo takový není), doporučovala bych spíše Hvězdy nebo Aljašku. 

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku této knihy. Děkuji!