Aprilynne Pike-Křídla

Autorka: Aprilynne Pikeová
Originál: Wings, 2009
Přeložila: Alena Amchová
České vydání: 294, hardback

Série: Křídla

Nakladatelství: Fortuna Libri, 2011

Anotace:

Aprilynne Pike nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt…

Moje recenze(neobsahuje spoilery!):

Laurel nastupuje poprvé na státní školu, přestože jí je patnáct let. Dosud ji totiž učila maminka doma, protože ve městě kde bydlely škola nebyla. Ale protože Laurelin otec koupil knihkupectví v  jiném městě přestěhovali se, a Laurel do školy prostě musí. Nový dům, nové město, nový lidé a zcela nové situace. Laurel ale pomůže David, který se stane jejím nejbližším přítelem. Ale škola není jediný problém. Laurel vyroste na zádech pupínek, který se postupně zvětšuje až z něj vyraší-Křídla. 

Když jsem viděla obálku a anotaci tak jsem si knihu prostě musela pořídit. A tak jsem si řekla. Pokud se líbil Stephenii Meyerové, budu nadšená. No tohle slovo není to které bych zrovna použila...

Laurel má patnáct let. Nemá žádné přátele. Nikdy nebyla u lékaře. Jí jenom ovoce a zeleninu a skoro nemá hlad. Aby toho nebylo málo, nedostala ještě menstruaci a i všechny ostatní projevy puberty se jí prostě vyhýbaly. Ale to nejlepší nakonec. Laurel dvanáct let netušila, že se nepotřebuje nadechovat tak často jako její vrstevníci, a že nemá srdce ani krev! Ve chvíli kdy jsem se dostala k této části jsem měla sto chutí knihu zavřít a už ji nikdy neotevřít. Naštěstí jsem se ale přemohla a četla dál, za což jsem ráda. Autorka později vysvětlí proč si těchto abnormalit nikdo nevšiml a já jsem si opravdu oddechla, protože jsem se celou dobu bála, že je Laurel až tak hloupá. 

Podle mě je příběh určen převážně dívkám do 13 let. Bohužel (?) do této kategorie zatím taky spadám, ale nepovažuji se za klasickou třináctku, která letí na Justina Biebra a miluje knihy jako Křídla. Radši si zalezu s horkou čokoládou (mňam :)) pod deku s Hamletem a užívám si kousek svého ráje. 

Každopádně Křídla je kniha, která nám představuje zas něco jiného-víly. Aprilynne moc neřeší popis postav nebo okolí, ale nechává to zcela na představivosti čtenáře, což se mi opravdu líbilo. 

Laurel mi připadala jako ztělesněný něčeho krásného-čistého. A protože kniha byla psaná v ich-formě, čtenář se na příběh díval jejíma očima, a občas mi to připadalo celkem naivní a pohádkové, ale to k tomu příběhu patřilo. To ho tvořilo nezapomenutelným. Myslím že nešlo ani moc o nějaké drama či akci, ale spíše o tu klidnost a souznění s přírodou.