Ursula Poznanski-Erebos

Autorka: Ursula Poznanski
Originál: Erebos
Přeložila: Karolína Kousalová
České vydání: 320 stran, paperback
Nakladatelství: Fragment, 2011

Anotace:

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Moje recenze (neobsahuje spoilery):

Nick je obyčejný chlapec, který chodí na střední školu v Londýně, hraje basket, je zamilovaný do dívky a baví se s kamarády. Až do doby, kdy po škole začnou kolovat podivné balíčky. Jak Nick později zjistí, je v nich hra. Ale proč o ní nesmí hráči mluvit? Proč pořád někdo chybí, a skoro všichni jsou unavení a nevyspalí? To Nick zjistí, když se mu hra dostane do rukou...

Erebos-tak zní jméno hry. Ale né jen tak obyčejné hry. Nick nesmí o jejím obsahu mluvit ani s hráči, ani s někým jiným. A při hraní ho nesmí nikdo vidět. Ale to není zdaleka to nejdivnější. Posel se žlutýma očima o každém hráči ví všechno, a hra dokáže smysluplně odpovídat na jakékoliv otázky. Ale co je nejstrašidelnější jsou úkoly. Hra dává totiž hráčům úkoly jak ve hře, tak i v reálném životě. Nickovi začne až po vyhození docházet, že hra má nějaký cíl. Ale nikde není předepsáno, že všechno končí dobře...

Obálka. To byl důvod, proč mě kniha zaujala, a donutila číst dál. Oko, které vás sleduje působí až trochu hrůzostrašně a "poničená" obálka tento dojem skvěle dokresluje. Ale ke knize se to opravdu hodí. 

Když začínal Nick hrát Erebos, bylo to fine. "Fine kniha" řekla jsem si. Ale čím větší si na hře pěstoval Nick závislost, tím více jsem byla já závislá na knize. Nemohla jsem ji odložit. A když jsem to udělala, nemohla jsem na ni přestat myslet. Do konce mi chybělo asi 200 stran, bylo kolem půl desáté, a já si řekla, "ještě chvilku a půjdu spát". A potom zase "Ještě jednu kapitolu" nakonec jsem neusnula, dokud jsem Erebos nedočetla, což bylo kolem půlnoci. 

Kdykoliv byl Nick v reálném světě, četla jsem dvakrát rychleji, jen abych se dostala do "života" Sariuse. (Nickova herní postava). Přesně jako Nick jsem potřebovala vědět, co se tam děje. Jaký bude další úkol. Ale čím dál více mě zajímalo, kdo jsou jednotliví hráči. 

Jak už jsem psala. Ze začátku Erebos nevypadá jako Bůhví jaký trhák, ale čím více realita ustupovala do postranní a dělala místo hře, tím více budete potřebovat číst. A to je možná trochu špatně. V první polovině knihy, je totiž hodně hry. Ale autorka od toho potom upustí, a vhodí čtenáře do reality po hlavě. A čtenář se jen diví, ale čte dál, protože doufá, že se opět dostaneme k tou hlavnímu-ke hře. A jeho modlitby budou vyslyšeny, protože autorka se (sice trošku méně) vrátí zpět ke hře. 

Musím říct, že mě až děsila, čeho je člověk schopný jen proto, aby ukojil své tužby a mohl zůstat ve hře. Jakých špatností a zvráceností je schopný se dopustit. Teď si někdo možná řekne "ta hra ho k tomu donutila, nebo ne?) Ne vážení. Erebos má sice jistá pravidla, ale nechá vás kdykoliv odejít, pokud budete chtít.

Na konci se dozvíte, že hra opravdu sledovala jistý cíl, ale když se do všeho připlete ještě nebezpečný zločin, opravdu to nahání až husí kůži. A zase se ukázala, že jsem opravdu psychicky náchylná k "bulení" (to ty hormony :DD) na konci při jistém rozhovoru mi zase ukápla slzička.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!