Matthew Quick- Terapie láskou

Autor:  Matthew Quick

Originál: The Silver Linings Playbook

Přeložila: David Petrů

České vydání: 272 stran, hardback

Nakladatelství: Knižní klub, 2013

Pat Peoples se vrací z psychiatrické léčebny, kde strávil několik měsíců. Jeho jediným přáním je znovu se shledat se svou ženou Nikki. Sice teď žijí odděleně, ale když na sobě bude Pat tvrdě pracovat, a stane se z něj lepší člověk, Nikki se vrátí. To si alespoň myslí Pat. Ale když se vrací do normálního životu, nic mu nedává smysl. Jeho kamarádi mají děti, i když nedávno byli ještě svobodní, místo starého fotbalového stadionu stojí nový, a nikdo mu nechce nic říct o Nikki. A pak se najednou objeví Tiffany, která by mohla být Patovou nadějí na kontaktování Nikki. Ale nic není zadarmo a Pata čeká jedno překvapení za druhým.

Jakožto vášnivý čtenář jsem hrozně ráda, když jsou mé oblíbené knihy zfilmovány. Protože buďme upřímní, v dnešní době moc lidí nečte, takže k filmu se dostanou spíš, a pokud se jim film zalíbí, je velká šance, že si přečtou knihu. Bohužel s čekáním na film přichází nervozita, že ho naprosto pokazí, a bohužel se to většinou stane, protože film v žádném případě nedokáže vystihnout to, co kniha. To je taky důvod, proč se na filmy podle knižní předlohy dívám až po přečtení knihy. Ale tady jsem porušila svoje pravidla a první se podívala na film. Nejsem si jistá, jestli mi to je líto, protože film je úžasný. Je úplně jiný než kniha a Jennifer byla skvělá. Zato knižní předloha je prostě o ničem.

"Každý temný mrak má stříbrné lemování."

Začnu postavami. Pat Peoples je pětatřicetiletý chlap, který bydlí u rodičů, věčně brečí, posiluje, přemýšlí o svojí sobecké (ex)manželce Nikki, chodí na terapie, čte americké klasiky (samozřejmě jenom proto, aby se zavděčil Nikki), běhá v pytli na odpadky nebo poskakuje jako nápomocný a přitom křičí "áááááááá" a ze svého těla skládá písmena, aby vytvořil slovo EAGLES. Za prvé musím říct, že to není vůbec jednoduché, ale představte si, že to dělá velký, svalnatý chlap a navíc na veřejnosti. To se ani nedivím, že skončil v blázinci. Ano, Pat na sebe může být pyšný, protože to v životě dotáhl opravdu daleko. Jeho jediným cílem je dát se zase dohromady s Nikki. Tiffany, je ve filmu moje nejoblíbenější postava, a tak mě hrozně zklamalo, že se v knize skoro neobjevila. Navíc knižní Tiffany je hrozně divná. Je šílená, ale hrozně děsivým způsobem. Patův otec je zralý na ránu lopatou po hlavě facku, protože tak náladového, mrzutého, nudného a nehorázně pitomého člověka jsem ještě neviděla.

"Já pro tebe mám jenom čistou lásku."

Terapie láskou je psaná hrozně jednoduchým způsobem, který úžasně vykresluje Patovo myšlení, bohužel je místy hrozně nudný a nejednou se mi stalo, že jsem knihu odložila, kvůli nezáživnosti děje. Knižka má skoro 300 stránek, ale neděje se tam absolutně nic. Pat přijde z léčebny, snaží se zkontaktovat se svojí (ex)manželkou, chodí na fotbal, potká Tiffany, párkrát mu přeskočí, žvaní o stříbrném lemování, tancuje, další fotbal, sem-tam zajde na terapii, čte, ještě víc fotbalu a konec. Navíc mě autor neuvěřitelně naštval, že klidně prozradil zápletku u knih jako je Šarlatové písmeno, Velký Gatsby, Komu zvoní hrana, Pod skleněným zvonem... prostě klasik, které jsem si v budoucnu chtěla přečíst.  

"Copak ty sis nikdy nevšiml, že život je jako série filmů?"

České vydání se mi více méně líbí, ale taky bych k němu měla nějaké výhrady. Začnu obálkou, která je jak vidíte filmová. Já osobně nejsem zastánce filmových obálek, i když bych to nějak překousla, ale občas je to opravdu přehnané, jako například u Terapie láskou. Obličeje na obálce nevypadají tak špatně, a ten černý pruh se tam taky hodí, ale může mi někdo vysvětlit, proč jsou tam věci z filmy, jako například obsazené, nebo kdy šel film do kin? A o placce bestseller se radši ani nezmiňuji. Název je celkem zavádějící, protože čtenář může čekat něco, co nedostane. Nejde o žádnou terapii láskou. Ono ta kniha je spíš o fotbale než o lásce, ale něco jako Scénář stříbrného lemování by asi znělo divně. V každém případě mohli vymyslet něco méně laciného. Co naopak musím pochválit, je čtivý a opravdu povedený překlad. 

"Lidi jsou někdy krutí."

Abych to shrnula, Terapie láskou mě neuvěřitelně zklamala. Může za to hlavně to, že jsem čekala moc, a kniha mi to nedala. Je to takové průměrné čtení, ale samozřejmě jsou lidé, kteří na tuhle knihu nedají dopustit, a já to chápu. Přece jenom je to něco jiného. Místo ukňourané hrdinky mám ukňouraného hrdinu, který to nemá v hlavě tak úplně v pořádku. Určitě nelituji toho, že jsem si knížku přečetla, i když jsou mnohem lepší knihy. Každopádně film doporučuji, protože je opravdu skvělý. Navíc je úplně jiný než kniha- díky Bohu- takže i když se první podíváte na film, o moc nepřijdete. Maximálně hrozí to, co se stalo mně a sice, že se vám film bude líbit víc.