Stephenie Meyer- Hostitel

Autorka: Stephenie Meyer
Originál: The Host
Série: The Host #1
Přeložila: Petra Klůfová
České vydání: Hardback, 616 stran
Nakladatelství: Tatran, 2009

Země byla napadena vetřelci z vesmíru, kteří implantují své duše do lidského těla, ze kterého se stane pouhý hostitel bez vlády nad vlastním tělem. Na světě zůstala hrstka lidí, kteří jsou stále sami sebou a ti se ukrývají. Melanie se svým bratrem Jamiem jsou sice lidé, ale jsou sami. Až do dne, kdy Melanie potká Jarede, do kterého se zamiluje. O nějakou dobu později však Melanii chytí a implantují do ní duši- Poutnici (Wandu). Melaniiny city k Jaredovi a touha ochránit bratra jsou příliš silné a ona vzdoruje. Zavalí Poutnici vzpomínkami a ta místo, aby Jarede našla a vydala svému druhu začne cítit to samé, co Melanii. A tak se dvě duše v jednom těle vydávají najít Jareda a Jamieho. 

Stephenie Meyer je jedna z nejslavnějších autorek současnosti a to především díky své sérii Twilight, která přivedla ke čtení stovky lidí. Po obrovském úspěchu Twilight se začalo ve velkém psát o upírech a rozjel se žánr Young adult. Dnes už se Twilight za kdo ví jaký literární skvost nepovažuje, protože vyšla spousta mnohem lepších knih, ale pořád si na Goodreads drží průměrné hodnocení 3,57 při skoro dvou milionech hodnocení a to je dobré. Tři roky po prvním vydání Twilight přichází Stephenie s další knihou, tentokrát se ale jedná o samostatnou knihu s úplně jiným námětem, než jsou upíři. Meyerová a její mimozemšťané bodují a Hostitel sklízí spoustu nadšených recenzí a nedávno jsme se dočkali i filmového zpracování. Mě Hostitel nikdy nelákal, protože to není tak úplně můj oblíbený žánr, ale nakonec jsem se k přečtení přece jenom dostala. A řeknu jediné- mrzí mě, že je Meyerová známá jako autorka Twilight, protože Hostitel je stokrát lepší.

"Věděla jsem, že to začne koncem a ten konec že bude těmto očím připadat jako smrt."

Když jsem začínala číst, byla jsem hrozně natěšená, ale mé nadšení skoro okamžitě odpadlo, protože to bylo příšerné. Kniha mě vůbec nebavila, nebyla jsem schopná se do toho začíst a už jsem si začínala říkat, že se na to vykašlu. Naštěstí mi spousta lidí říkala, že se to rozjede a tak jsem četla dál. A pak to přišlo. Po těch nekonečně nudných sto stranách nastal zlom a jsem se nemohla od Hostitele odtrhnout. Zbylých pět set stran jsem přečetla během noci. 

"A, přesně jak mě varovali, na něco podobného se připravit prostě nedá."

Hostitel je jedna z těch knih, které by byly mnohem lepší bez postav, protože ty mě rozčilovaly nejvíc. Od jejich myšlení, přes chování až po jejich přístup, který bych popsala asi takhle:

Melanie: Nelíbej ho! Vždyť je to nechutné, mysli trochu na mě!Toho taky nelíbej! Ten je můj! Mysli taky trochu na mě!

Wanda: Doufám, že všichni přežijete. Klidně mě zmlaťte do bezvědomí, já si to zasloužím. Umřu, hlavně abyste byli v pohodě. *Brečím brečím brečím.*

Jared: *Buch buch buch.* Vrať mi Melanie. *Buch buch buch.* Zastřelím tě... Vždyť já tě mám rád! Umři, já chci Melanie.

Ian: Dovedeš si představit, jaké to bylo pro Wandu? Myslete taky trochu na ni! 

Já: ↑ MY HERO!

Melanie je sobecká, hloupá a hraje si na něco, co není. Když nad tím tak přemýšlím, místy mi připomínala Bellu z Twilight. Jared je příšerná postava. Když se blížil film, všichni byli úplně paf z Iana a já jsem to nechápala, mnohem víc se mi líbil Jared. Jakmile jsem ale začala číst okamžitě mi to došlo. Jared je prostě neuvěřitelný pitomec. Náladový omezenec, který všechno řeší pěstmi. A vůbec nevadí, že jste dvacetiletá holka a vlastně máte tělo jeho velké lásky. Naopak Ian je skvělá postava a jako jediný z celé knihy mi nelezl na nervy. Dokázal se vžít do Wandiny situace a díval se na ni jako na osobu, ne jako na věc. No a Wanda? Tu mírumilovnost má ve své podstatě a hrozně se snažila, aby všichni byli v pořádku, aby se jim nic nestalo až zapomněla na sebe. Ať do ní sebevíc kopali, sebevíc ji využívali- jí to bylo fuk. A to se mi nelíbí. I přesto, že je to jedna z nejukňouranějších postav o jakých jsem kdy četla jsem s ní soucítila. 

"Stržená do pekla, kterým byl poslední okamžik jejího života, jsem byla ona, a obě jsme prchaly."

Všechno to stojí na obrovské lásce mezi Melanii a Jaredem, která je prostě k neuvěření. Doslova. Nevěřila jsem jim jediné slovo. Tak si to představte: mimozemšťané obsadili naši planetu a skoro všichni lidé jsou mrtví. Vy jste jeden z těch šťastlivců, kteří přežili a mají stále své těle jenom pro sebe. Náhodou potkáte dalšího člověka, který je stále člověkem. Co uděláte? No samozřejmě, že zůstanete s ním! Začnete si pomáhat a o všechno se dělit. Dovedete ho do své bezpečné skrýše, protože to přece není úplný cizinec, kterého jste před chvílí potkali a kolem vás neprobíhá invaze. Cizinec, který by vás mohl ve spánku rozřezat jenom aby přežil. A za chvíli se do něj zamilujete, i když o něm vlastně vůbec nic nevíte. To je totiž úplně normální.

"Ty lidské emoce budou silnější a živější než pocity ostatních druhů, jimiž jsem byla."

Nápad je úžasný, zpracování se mi taky líbí, nebýt toho začátku a konce, bylo by to dokonalé (a postav, samozřejmě) Hrozně se mi líbí, jak je tady propracovaný svět, ve kterém se děj odehrává. Nebo spíše všechny světy. Námět možná není nejoriginálnější, ale děj to perfektně vynahrazuje. Autorka chystá další dva díly a já jenom doufám, že si to nakonec rozmyslí a kniha zůstane samostatně. Už i tady šlo vidět, že Meyerová sklouzává starých kolejí a objevily se tady věci, které mi vadily i na Twilight. Hostitel sice nebyl úplně uzavřený, ale konec byl uspokojivý a mně je jasné, že jestli Stephenie napíše další dva díly, skončí to nechutným happyendem.