Tim Collins-Deník úúúplně obyčejného upíra

Autor: Tim Collins
Originál: Diary of a Wimpy Vampire
Přeložil: Dušek Zdík
České vydání: 224 stran, brožovaná
Nakladatelství: Fragment, 2012

Anotace:

I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra. 

Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…

Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Moje recenze: 

Stručný děj

Rychlost. Síla. Nadpozemská krása. Nesmrtelnost. To jsou vlastnosti, které dostanete když se stanete upírem. No, všichni asi ne. Nigel Mullet byl proměněn v roce 1926, kdy mu bylo 15 let. Jako člověk žil se svou sestrou v sirotčinci, ale pak je jeden upírský pár proměnil-protože chtěli založit rodinu. Všechny upírské super-schopnosti se mu ale velkým obloukem vyhnuly, takže Nigel je vlastně normální kluk, cp se živí krví kterou mu musí obstarat rodiče, ze slunce má vyrážku, má migrénu z česneku a kříže a nikdy neměl holku. Když ale do jeho školy nastoupí Chloe, Nigel se do ní zamiluje, ale není sám. Soupeření o dívčí srdce doprovází upíří útoky na obyvatele města, ze kterých Nigel viní své rodiče, kteří mu řekli, že jsou poslední upíři na světě. Zamiluje se Chloe do Nigela, a budou spolu "žít šťastně až do smrti (samozřejmě do smrti Chloe), nebo z ní Nigel udělá upírku? A co když o něj Chloe ani nemá zájem?

Deník úúúplně obyčejného upíra=Deník malého poseroutky?

Asi už si nevzpomenu kde, ale někde-nejspíše na nějakém blogu jsem četla, že čtenářce/čtenáři připadala tato kniha jako obdoba Deníku malého poseroutky. A u tohoto výroku jsem si opravdu klepala na čelo. Jedna kniha je o obyčejném klukovi a jeho trablí, kdežto druhá kniha je o upírovi! Jediné co mají knihy společné je, že jsou psané formou deníků.

Stop v čase...?
 Nevím proč, ale na to, že měl Nigel skoro 100 let mi připadlo, že vůbec nevyspěl. Choval se pořád jako patnáctiletý puberťák. Jenom si stěžoval, byl pořád otrávený...

Slovo závěrem

Tahle recenze je o dost kratší než recenze na "normální knihy" protože se tady nesetkáme s kdoví jak rozvinutým dějem, nebo zápletkou. Jde o jednoduchý, ale přitom vtipný a dobrý příběh, vyprávěný pomocí deníkových zápisků. Kniha se mi líbila, je jednoduchá a odpočinková. Já jsem ji četla když sem si chtěla dát pauzu od knihy kterou jsem zrovna četla, a chtěla jsem si přečíst něco jednoduchého, u čehož bych si mohla odpočinout, a tento účel tahle knihy perfektně splnila. Přečetla jsem ji za chvilku. Má jednoduchou zápletku a nenáročné rozuzlení. Doporučila bych ji těm, kteří moc nečtou, a baví je knihy takového typu. Taky je to perfektní dárek pro děti. Já jsem tuto knihu půjčila své osmileté sestře aby si ji přečetla, a je nadšená! 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!