sobota 29. prosince 2012

Becca Fitzpatrick-Crescendo

Autorka: Becca Fitzpatrick
Originál: Crescendo
Přeložila: Petra Babuláková
České vydání: 411 stran, hardback
Nakladatelství: Egmont, 2011

Nora je šťastně zamilovaná do Patche, ale jejich společné chvíle nemají dlouhé trvání. Po dvou měsících skvělého vztahu, přicházejí hádky. Nora si není jistý Patchovými pocity, a když se navíc začne motat okolo té nejhorší možné osoby-Marcie Millarové, Nora je zničená. Okolo té stejné dívky, která ji už několik let  terorizuje. K tomu se přimotá Nořin dávný přítel z dětství Scott, a nepomáhá ani to, že Nořina nejlepší kamarádka Vee začne chodit s Patchovým kamarádek Rixonem. Jakoby to nestačilo, začnou Noru pronásledovat obrazy jejího mrtvého otce. 





První díl se mi hodně líbil, o čemž svědčí i nadšená recenze, a možná právě proto jsem se moc nehrnula do čtení dílu druhého. Možná vám to připadá divné, ale já jsem si to okouzlení ze Zavrženého nechtěla pokazit. Asi jsem se bála, že Crescendo bude nudné, či nějakým způsobem horší než Zavržený, a já už tule sérii nebudu chtít ani vidět. Proto jsem taky ke knize přistupovala s nulovým očekáváním... Jaké bylo moje překvapení, když jsem začala číst, a byla jsem úplně ztracená. Stránky ubíhaly jedna za druhou, stejně jako ručičky na hodinách, a já se prostě nemohla od knihy odtrhnout. Opravdu bych se chtěla vyvarovat srovnávání, ale ono to prostě nejde. Crescendo se mi líbilo mnohem více než Zavržený, a já doufám, že třetí díl bude ještě lepší. 

Celou knihu jsem přečetla za jedno odpoledne, protože děj plynul neuvěřitelně rychle. Becca píše čtivě a lehce, ale děj přitom nepostrádá akci ani spád. Co mě úplně fascinuje je, že po celou dobu čtenář neví, na čem si stojí. V příběhu je spousta překážek, a přibývají další a další otazníky, přičemž já jsem byla občas pořádně zmatená, a některé pasáže si musela číst znovu. Ale několik stran před koncem dostaneme odpovědi, a já jsem musela obdivně kroutit hlavou nad tím, jak je to celé vymyšlené. Jak všechno dává smysl, a jde vidět, že autorka to má promyšlené. Opravdu mě překvapilo to, jak se autorce povedlo vyvolat u mě pocit soucitu. I když se mi Nořino chování nelíbilo, byla jsem na Patche naštvaná stejně jako ona-bylo strašně jednoduché, vžít se do její situace, a do jejích pocitů.


Nemyslete si, že by příběh byl dokonalý. Crescendo má své mouchy, a některé bzučely tak nahlas, že mě to pomalu dohánělo k nepříčetnosti. Mluvím o Noře, hlavně tedy o jejím chování. Když se - bez té prvotní euforie - ohlédnu zpět, uvědomuji si, že ani v prvním díle nebyla Nora žhavým kandidátem na  hrdinku roku, ale o to působila reálněji. V téhle knize se Nora zachovala tak, jak by se zachovala polovina dívek v její situaci, ale to neznamená, že bych její chování schvalovala, nebo že se mi dokonce líbilo. Nora se chovala jako žárlivá, nedůvěřivá přítelkyně, ale nejvíce mě štvalo to, jak rychle měnila postoje. Chvilku se na Patche hrozně zlobila, potom tenhle vztek vystřídala chvilková náklonnost, která se objevila jen proto, aby byla nahrazena ještě větším vztekem. Mnohem více by se mi líbilo, kdyby si za svými rozhodnutími stála, a neměnila náladu jako ponožky. Pokud byla Nora moc lidská, Patch byl jako robot. První byl do Nory celý divý, ochotný být s ní, ať to stojí co to stojí, a pak jen stojí a nechá Noru, aby na něj křičela, místo aby jí jednoduše řekl pravdu. Na druhou stranu šlo vidět, že se Patch nedá "ochočit" a pořád je stejně divoký a drsný jako v prvním díle. Co se týče postav, u mě jednoznačně kralovala Vee. V Zavrženém jsem jí moc pozornosti nevěnovala, ale tady se ukázalo, že je to skvělá kamarádka, a jedinečná postava sršící vtipem. 

Abych to shrnula. Crescendo má akční děj, nádhernou obálku a čte se velice lehce. Pokud jste četli první díl, je velmi pravděpodobné, že sáhnete i po tom druhém. Úplně mě dostal ten neuvěřitelně otevřený konec. V tu chvíli jsem měla obrovskou chuť sáhnout po třetím dílu. Autorce bych jako body k dobru přičetla i to, že jsme konečně zjistili Patchovo jméno, což jsem vážně nečekala, ale byla jsem ráda. Název crescendo opravdu sedí. Příběh totiž gradoval a vyústilo to ohromujícím koncem. Já jsem byla příjemně překvapená, a nemůžu jinak, než dát druhému dílu této úžasné andělské série pět hvězdiček, a těším se na další díl, s názvem Ticho. 




Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Egmont!



5 komentářů:

  1. ja mam akurat doma ticho, len nie a nie sa k nemu dostat :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na mě čeká Ticho i Finále :D Tak nějak se toho Ticha bojím...

      Vymazat
  2. Při čtení jsem se cítila stejně jako ty. :D Prostě ty stránky strašně a ubývají a pak je prostě konec. :) Jinak já mám teda za sebou i Ticho a nemyslím si, že by ses měla čeho bát. :) Jasně, je tam docela vidět, že autorka potřebovala ten díl nějak natáhnout a opakovalo se tam hrozně věcí z předešlých dílů, až mi to šlo strašně na nervy, ale fakt se mi to líbilo. :) Zavržený asi nikdy nebude má nejoblíbenější série a rozhodně ani ne nejoriginálnější, ale Becce se musí nechat, že psát fakt umí. :) A už teď se těším na recenzi na další díl. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tvoji recenzi na Ticho četla, a na klidu mi to moc nepřidalo :D Mně Vlastně Crescendo a Ticho přišly naráz, a tak jsem hned po Crescendu do toho Ticha tak trošku nahlédla, a byla jsem fakt naštvaná.
      *SPOILER*

      Ta Nořina pitomá amnézie... Hned mi bylo jasné, že se tam Patch jen tak neukáže, tak jsem začala listovat a hledat ho :D A nemůžu uvěřit, že je skoro v půlce (no... to možná přeháním :D)Becce asi nedošlo, že Patch je v Hush hush jedna z nejlepších věcí! :D

      *KONEC SPOILERU*

      Já mám Zavrženého ráda, ale je pravda, že jsou i lepší série. Děkuji! :)

      Vymazat
    2. Tak to mě hodně, hodně naštvalo, ale na druhou stranu, já mám hodně ráda i Scotta :D

      Vymazat