Katie McGarry-Pushing the Limits

Autorka: Katie McGarry
Série: Pushing the Limits
Anglické vydání: paperback, 416 stran
České vydání: Vyjde u nakladatelství CooBoo
Nakladatelství: Mira Ink, 2012

Z oblíbené Echo Emerson se stal podivín. Z události, při které málem zemřela si neodnesla pouze jizvy, které urputně skrývá, ale také ztrátu vzpomínek. Echo si z toho dne nic nepamatuje, a nikdo jí nechce říct, co se stalo. Její matka má soudní zákaz se k ní přiblížit, a Echo se urputně snaží vzpomenout si, dát svůj život do pořádku... Noahovi rodiče zemřeli při požáru, a jeho malí bratři byli dáni pěstounské péče. Jediné co Noah chce, je aby bylo všechno jako dřív, ale čas vrátit nemůže, tak se chce alespoň své bratry. Problém je, že po tom co uhodil svého prvního pěstouna, má Noah povolenou jednu krátkou návštěvu v měsíci. S příchodem maturity, chce požádat o svěření bratrů do své péče, ale nebude to vůbec jednoduché. Tihle dva se potkají na povinné terapii, a po čase to mezi nimi začne jiskřit. Navíc je spojuje společný cíl...

Jak už jsem psala na svém profilu na Goodreads-hodně lidí zařadilo knihu Pushing the Limits mezi nejemotivnější knihy roku 2012, a sklízí obrovský úspěch jak u zahraničních, tak u českých bloggerů. Není proto divu, že jsem čekala knihu, u které budu brečet od začátku do konce. Ale když jsem dočetla došlo mi, že jsem vlastně nebrečela ani jednou. Byla tam opravdu spousta momentů kdy jsem měla vztek, kdy mi bylo smutno, ale je pravda, že tam byla spousta vtipných scén. Na tuhle knihu musí mít člověk prostě tu správnou náladu.

Co se hlavního hrdiny týče... Prosím zabalit do dárkového balení a poslat ranním expresem! Já mám vážně slabost pro klasické bad guy, kteří když už jsou bad, tak pořádně. Takové typy, kdy jsou hrdinové zvenčí velcí drsňáci, ale uvnitř jsou z vaty a ve volném čase pletou s babičkou punčochy vážně nemusím ale Noah.... Navenek ztracený případ, který kašle na školu, na pravidla a kouří trávu, uvnitř ublížený kluk, který nadevše miluje své bratry, a udělal by pro ně všechno. Tomuhle klukovi jsem žrala každé slovo, a jenom doufala, že mu to vyjde. Echo mám taky docela ráda. Jako první se zmíním o jejím velmi neobvyklém jméně, které mimochodem znamená ozvěna. Je to vážně netradiční jméno, ale mně se prostě líbí. Navíc důvod, proč se Echo jmenuje Echo je opravdu působivý. Ale teď už k samotné Echo. Nemůžu říct, že bych s ní úplně ve všem souhlasila, ale dokážu ji pochopit-nebo alespoň na začátku jsem dokázala. Ke konci jsem spíše nevěděla, jestli ji obdivuji, nebo prostě jenom nechápu. To co Echo udělala, bych já určitě nezvládla. A ta věc, jak Echo nechtěl nikdo prozradit co se stalo, mi přišla trošku divná. Chápu důvod proč to udělali-nebo spíš neudělali-ale nakonec to stejně vůbec nepomohlo, a kdyby jí to řekli, ušetřili by Echo spoustu bolesti.  A jen tak na okraj... zdá se mi to, nebo máme čím dál víc zrzavých hrdinek?

Vztah Noaha a Echo je hlavní priorita jeden z nejdůležitějších aspektů celé knihy. Od začátku vidíme pomalu se vyvíjející vztah, a to je to, co mi u většiny young adult knih chybí. Mám plné zuby toho znám tě pět minut, ale hrozně tě miluji, a nemůžu bez tebe žít. Kde jsou ty časy, kdy hrdina musel o srdce své vyvolené bojovat? Teď stačí, aby nějaký namakaný frajírek zamrkal řasami, a hlavní hrdince se podlamují kolena. Ale to jsem odbočila. U Pushing the limits sledujeme jak se do sebe hlavní hrdinové pomalu zamilovávají. Noah si uvědomí co k Echo cítí dřív než ona, ale zase mu dělá problém se vyjádřit. Ta chemie mezi nimi na vás ze stránek doslova dýchá.

Když nad tím tak přemýšlím, tahle knížka byla změna. Žádné nadpřirozené příšery, žádný plán na záchranu světa, ale hlavně žádný milostný trojúhelník. Pushing the Limits je hrozně reálná kniha, a příběh, který se odehrává na těchto stránkách, se může odehrávat i ve skutečnosti-co může! Takové věci se dějí, ať se nám to líbí nebo ne.

Musím taky zmínit to, že kniha je vyprávěna střídavě z pohledu Noaha a Echo, a já otevřeně přiznávám, že mě víc bavily Noahovy kapitoly. Ani ne proto, že Noah je prostě Noah, ale proto, že mě jeho příběh zasáhl víc. Naprosto jsem si zamilovala jeho bratříčky, a nemohla jsem se dočkat, kdy s nimi Noah zase bude. Ale opravdu se mi líbilo, jak autorka dokázala odlišit charaktery obou hlavních hrdinů. Ať je to úplně rozdílný slovník, jejich cíle nebo jenom myšlenkové pochody. Četla jsem, že při psaní Noahových kapitol na Katie dohlížel její manžel, aby to Noah byl pořádný kluk-a perfektně se to povedlo. Mimochodem když jsem jsme u té rodinné výpomoci-autorčina švagrová nazpívala takovou doprovodnou baladu, která se ke knize vážně sedí. 

Určitě bych Pushing the limits nedoporučovala číst čtenářům, kteří chtějí se čtením v angličtině začít. Angličtina tady není zrovna nejjednodušší, ale o nic nepřijdete, protože PtL by měla letos vyjít u nakladatelství CooBoo. Jsem zvědavá na překlad, ale hlavně na obálku. Předpokládám, že bude ta hardbacková, ale mně se líbí i ta paperbacková.