Julie Kagawa- The Immortal Rules

Autorka: Julie Kagawa

Série: Blood of Eden #1
Anglické vydání: paperback, 504 stran
České vydání: Nevyšlo
Nakladatelství: Harlequin Teen, 2012

Allison Sekemoto žije ve městě, kterému vládnou upíři. Občané mají na výběr. Buď budou měsíčně pouštět žilou, aby upíří Mistři měli krev a budou dostávat stravenky na jídlo, nebo ne. Allison je Neregistrovaná- neexistuje. Nemusí dávat krev, ale nemá ani jídlo, takže si ho musí sehnat po svém. Jakmile Neregistrovaného chytí při krádeži jídla, je popraven. Lidé dávají upírům krev, protože ti je chrání před Zuřivci, kteří číhají za zdmi města. Když je člověk pokousán, stane se Zuřivcem. Šíleným monstrem, kterého sužuje nikdy nekončící Hlad po lidském mase. Jednou je Allison pokousaná a když si  myslí, že je s ní ámen, objeví se upír, který jí nabídne smrt, nebo  věčný život. A Alli se stává tím, co nadevše nenávidí.

Julie Kagawa není v psaní žádný nováček. Její vílí série se dočkala velkého úspěchu a první díl se k dnešnímu dni pyšní na Goodreads průměrným hodnocením 3,98 při více než 68 000 hodnoceních. První dva díly vyšly i u nás, ale kvůli malé prodejnosti bylo vydávání zastaveno. Teď se to zase řeší, takže je šance- i když malá- že se dočkáme i dalších dílů. Mimoto ale napsala Julie i knihu s velice nevšední kombinací. Jen se zamyslete, už jste někdy četli post-apokalyptickou knihu, která se hemží upíry? A aby toho nebylo málo, The Immortal Rules má i úžasnou obálku, která vypadá ještě lépe naživo, a poutavou anotaci. Jak je to ale s tou nejdůležitější částí? Stojí ta kniha za to?

"So, are you going to shoot me? Or are we going to stand around looking each other all night?" 

Co je na The Immortal Rules nejlepší? Rozhodně postavy. Allison je ta nejúžasnější hrdinka, s jakou jsem se doposud setkala. Většinu hlavních hrdinek nemám ráda, ale Allison je prostě skvělá. Líbí se mi její způsob myšlení, líbí se mi její chování, líbí se mi její smysl pro humor. A navíc má katanu! Co víc byste ještě chtěli? Samozřejmě, že jsem nesouhlasila se vším, co udělala. Například když byla se Zekovou skupinou. Alli pro ně dělala první poslední, několikrát jim zachránila zadky a jak se jí odvděčili? A ona jim šla pomáhat znovu. Já bych je asi dávno poslala do háje, nebo být na jejím místě pod zem. O Stickovi ani nemluvím. To je naopak postava, která ve mně vyvolávala vražedné choutky. Věřte mi, že jakmile si to přečtete, pochopíte, o čem mluvím. Krysa, zbabělec a neuvěřitelný pitomec. Smrtelná kombinace. Ale zase přejdeme k těm lepším postavám. Tak třeba Kanin. Největší problém, jaký jsem s ním měla? Bylo ho tam málo! V první čtvrtině ani ne, to jsem byla spokojená, ale zbytek knihy ani ťuk. Kanin i když je hrozně odtažitý a nabručený si mě dokázal získat, ani nevím jak. Prostě tak působí. A i když mezi ním a Allison žádný romantický vztah není, doufám, že se to změní a ti dva budou spolu. Ale v cestě tomu stojí Zeke. O něm tak trošku nevím, co si myslet. Jednu chvíli mě neuvěřitelně vytáčel, pak mi ho bylo líto. Teď k němu mám takový neutrální vztah. 

"You don't dwell on what you've lost, you just move on." 

S dějem jsem taky spokojená. Autorka se s tím nepáře a hned na začátku čtenáři vezme dech a nevrátí vám ho ani na konci, protože ten je sice uzavřený, ale neskutečným způsobem. Někom možná budou vadit mírně pokulhávající části uprostřed, ale nebylo jich moc, takže se přes to dá přenést. I když je právě ta prostřední, a tedy největší, část knihy relativně klidná, čtenář se nenudí, protože vhodně umístěné zvraty mu to nedovolí. 

"Did he teach you how to bore your opponents to sleep? Because I think I missed that lesson."

Už jsem to zmínila ve své recenzi na Železnou dceru, ale musím to napsat i sem. Julie má psaní jednoduše v krvi. Má promyšlený každý detail a všechno dává smysl. Co se mi ale líbí nejvíc je, jak Julie dokáže vykreslit atmosféru knihy. Už podle obálky poznáte, že se jedná o pochmurnou, tak trochu depresivní knihu a  přesně tyhle pocity- no kromě spousty jiných- se autorce podařilo ve mně vyvolat, což se moc autorům nepovede. 

"And sometimes, hope is the only thing that gets us through the day."

Poslední dobou jsem moc pozitivních recenzí nepsala, protože si všímám, že jsem čím dál kritičtější. A navíc negativní recenze se píší mnohem lépe, co si budeme povídat. Každopádně u The Immortal Rules nemůžu jinak, než ji vychvalovat do nebe. I když je úplně jiná, je mnohem lepší, než The Iron Fey. Pokud jste ji ještě nečetli, tak zvedněte zadek a jděte si ji sehnat! Poděkovat mi můžete později. Čeká vás úžasné postavy, skvělý děj a nová ozdoba vaší knihovničky. Je obrovská spousta knih o upírech, ale tahle knížka za přečtení rozhodně stojí. Já nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček a hrozně se těším na druhý díl. Mám takový pocit, že tam bude víc Kanina. Asi bych vás měla varovat před angličtinou. The Immortal Rules bych asi nedoporučovala začátečníkům, protože ta angličtina není nejjednodušší.