Patrick Ness- Hlas nože

Autor: Patrick Ness
Originál: The Knife of Never Letting Go
Série: Chaos #1
Přeložil: Jan Kozák 
České vydání: paperback, 372 stran
Nakladatelství: Jota, 2011

Rok má třináct měsíců. Po dovršení třináctého roku se z vás stane muž. Všechny ženy na planetě zemřely. Kvůli viru, který ženy zabil- Hluku-slyšíte myšlenky ostatních mužů. Všechny myšlenky. To je svět, ve kterém žije Todd Hewitt, Zbývá mu posledních pár dní, než se konečně stane mužem. Ale když jde do močálu natrhat jablka, najde v Hluku díru- Ticho. Todd zjišťuje, že celý jeho život byla jedna velká lež, a musí utéct z města, aby přežil. Cestou ho doprovází Manchee- pes, kterého ani nechtěl, a ono Ticho, kterým je Violeta. Dívka, která přistála v Novém světě se svými rodiči, aby prozkoumali, jestli je bezpečný.

Jsou knížky, které mě zaujmou okamžitě. Nezáleží na tom, jestli obálkou, autorem, námětem, nebo třeba ohlasy. A pak jsou knížky, které vyšly už před nějakou dobou, možná o nich vím, nebo je mám dokonce v to-read listu, ale do jejich čtení se moc nehrnu. Skvělým příkladem je například trilogie Chaos, od Patricka Nesse. Knížka  u nás vyšla před dvěma lety, dokonce ve dvou vydáních, obálky jsou povedené, reakce více méně pozitivní, a Vendea mi knihu doporučuje už hodně dlouho. Přesto mi trvalo víc než půl roku, než jsem se doopravdy odhodlala k přečtení. Některé knihy tak prostě působí. A pak už záleží jenom na tom, jestli byl ten strach opodstatněný, nebo ne.

"Moc kecáš a málo utíkáš." 

Řeknu vám, že tohle je vážně jízda. Uznávám, že ten začátek je hrozně divný, a já hodně dlouho nevěděla, co si o knize vlastně myslet, ale nakonec jsem byla opravdu nadšená. Autor nás vhodí do příběhu, a všechno na nás vychrlí. Todd jde pro jablka a než se člověk naděje, jde po něm armáda. Docela mi trvalo, než jsem se zorientovala a všechno pochopila, jenom abych zjistila, že vlastně nechápu vůbec nic. Takže bravo Patricku, tohle se opravdu podařilo. Přidejte neuvěřitelný spád, zajímavý děj, sympatické postavy a takovou spoustu nečekaných zvratů, že budete mít ústa v jednom kuse otevřená, a co dostanete? Hlas nože.

"Voláš mě synku, a já ti odpovím."

Nejsem si tak úplně jistá překladem. Není to chyba překladatele, jde spíše o styl, jakým je kniha psaná. Jedná se o jednoduchou angličtinu, protože Todd žije na vesnici, a tímhle způsobem mluví. V angličtině to zní dobře, ale jakmile se to přeloží do češtiny, vyzní to, jakoby některé pasáže psalo malé dítě. A hodně často opakované slovíčko páč mi po chvíli začalo lézt opravdu na nervy. Ale jakmile si na ty nespisovné výrazy zvyknete, přijde vám to normální, protože k téhle knize by se nic jiného ani nehodilo.

"Když padne jeden z nás, padneme všichni.

Todd je dítě. První jsem měla strach ze čtení o postavě, která je přibližně stejně stará jako já, nebo by alespoň byla, kdyby jejich rok měl normálních 12 měsíců ale nakonec to dopadlo opravdu dobře. Místy   jsem nemohla uvěřit tomu, že jsou hlavní postavy opravdu tak mladé. Todd je vcelku naivní a cholerický, ale jako hlavní hrdina je skvělý. I přes spoustu chyb, které udělal, a kterých si je vědom, je to kluk s dobrým srdcem. Violet mě zprvu moc neokouzlila, ale i ona se nakonec stala mojí oblíbenkyní. Aaron je jedna z postav, u kterých jsem si celou knihu přála, aby už to konečně zabalil, ale on je jako nesmrtelný Simír z Kobry 11 zkřížený s Chuckem Norrisem- prostě ne a ne umřít. Jako nejlepší "postavu" bych rozhodně označila Toddova psa Mancheeho. Toho prostě nejde si nezamilovat, i když jeho slovníček není kdo ví jak rozvinutý. I když abych byla upřímná, kdybych ho měla doma, asi by mi z něj hráblo.

"A když se nevzdáš ty, nevzdám se ani já."

Patrick Ness je chlap a hlavní hrdina je kluk, takže jestli čekáte několika stránkové popisy krajiny, nebo vzhledu, čekejte dál, protože toho se nedočkáte. Místo toho si na nás Ness připravil spoustu neuvěřitelně surových scén, u kterých mi tuhla krev v žilách. Pokud máte dobrou představivost, ale slabší žaludek, mám jisté pochybnosti, že byste tuhle knihu přečetli na jeden zátah, protože Ness se s ničím nepáře, což je příjemná změna, po některých knihách, kdy člověk sotva postřehne, že někdo důležitý umřel. Je tu scéna, za kterou by si autor zasloužil pořádnou ránu do intimních partií, a myslím, že by to šlo i bez ní. Po dočtení jsem měla chuť do něčeho praštit, nebo se okamžitě pustit do druhého dílu. Někdo by měl těm autorům vysvětlit, že takhle se kniha prostě neukončuje. Na další díly jsem zvědavá, výjimečně nemám obavy ze čtení, protože Patrick Ness očividně ví, co dělá.