Wendy Higgins- Sweet evil

Autorka: Wendy Higgins
Série: The Sweet Trilogy
Anglické vydání: 453 stran, paperback
České vydání: Vyjde v říjnu u nakladatelství CooBoo
Nakladatelství: HarperTeen, 2012

Anna je dokonalý příklad hodné dívky. Nepije, nekouří, nelže, neporušuje pravidla. Ale taky od mala vidí emoce jiných lidí. Ví, že není normální, ale neví co je vlastně zač. Až když ji její kamarád vezme na koncert jeho oblíbené kapely, kde pozná Kaidana Rowea. Kaidan je Annin pravý opak, a možná proto ji tak přitahuje. Ale když zjistí, že její otec, je stejně jako Kaidanův Démon, a ona musí šířit zlo, dojde jí taky, že s Kaidanem prostě být nemůže. Annin otec přichází na scénu, a ona zjišťuje pravdu o své mrtvé matce. Přikloní se Anna na stranu dobra, nebo se nechá ovládnout zlem?

Sweet evil má na Goodreads celkem vysoké hodnocení, a spousta mých přátel z ní byla úplně na větvi. Kniha má navíc úžasnou obálku, tak jsem si řekla, proč bych si ji nepřečetla? Původně jsem měla v plánu počkat do října na české vydání, ale když na ni začala kamarádka pět oslavné ódy, vykašlala jsem se na čekání, a do knížky se pustila v originále. Doteď si nejsem tak úplně jistá, co si o tom myslet. 

Co se mi na knížce líbilo, byl více méně originální námět. I když se tady nachází Andělé, Démoni a Nefilim, Wendy to vzala po svém. Nefilim jsou děti Démonů, a jakožto hodné děti musí chodit ve šlépějích svých otců, a šířit mezi lidmi zlo. Nemají na výběr, protože i kdyby nakrásně odmítli, skončili by mrtví. Zajímavé je, že Wendy nám naservírovala Démony sedmi smrtelných hříchů-pýchy, lenosti, obžerství, hněvu, závisti, lakoty a touhy, ale k nim přidala i pět další, například Démona návykových látek, což je Annin otec. Takže tu máme celkem dvanáct Démonů, kteří byli Luciferovi nejblíž, kteří spravují tyto hříchy, a jejichž děti jsou právě Nefilim.

Anna jako hrdinka mi vážně nesedla. Snad bych ani neměla problém s tím, že nepije, nekouří a je prostě ve všech ohledech ta hodná. Ale to, že za šestnáct let nikdy nezalhala, a udělala to až když viděla Kaidana... A co, že to bylo za lež? Anna řekla, že má Kaidan kapavku. Ale nebojte! Po dvou minutách to odvolala, a Kaidanovi to řekla. Ne, vážně nežertuji. Tady mi přišlo, že se autorka až moc snažila, aby Anna působila jako ta hodná, a Kaidan jako ten zlý. A snažila se tak moc, že to vyznělo hrozně uměle. Annu jsem nesnášela stránku od stránky víc a říkala jsem si, jak může být někdo tak pitomý. Ale doteď se musím smát, když si vzpomenu, jak se Anna Kaidana zeptala, jestli se mu líbí. Na tom by nebylo nic špatného, spíš naopak, Anna má kuráž. Vtipné bylo to, že se ho zeptala, když ho viděla podruhé v životě. Prohodili tak deset vět, a Anna na něj vybafne s touhle otázkou... Ale její opatrovnice Patty tomu nasadila korunu. Pošle svoji nezletilou dceru do Kalifornie se synem démona. Geniální! Mám takový pocit, že Kaidan musel na Patty použít nějakou formu nátlaku, protože tohle vážně není normální.

Když už mě neohromila hlavní hrdinka, doufala jsem, že se to podaří Kaidanovi. Když jsem totiž viděla tu spoustu óchajících, a ještě větší spoustu áchajících komentářů na jeho adresu, čekala jsem nějakého bad boye, který mi vyrazí dech. Bohužel jsem se zase nedočkala. Kaidan je klasický prototyp zlého kluka z Young Adult. Na povrchu zlý a zkažený, ale hlavní hrdinka s ním stráví nějaký čas a dojde jí, že on takový ve skutečnosti není, a chová se tak, jak se chová, protože musí. To už jsem tu měli. Navíc mě hrozně štvalo, jak se Kaidan k Anně chová. Jsou spolu sami na pokoji, v jiném státě. Po Anně můžou jít démoni, ale Kaidan jde v noci pryč, aby si mohl užít s nějakou náhodnou kolemjdoucí. Můj hrdino!

Další věc, kterou bych knize vytkla, je hrozná předvídatelnost. Nebylo tam nic, co by mě ohromilo, nebo nějakým způsobem překvapilo, takže mi nedělalo problém knihu odložit. Některé situace byly navíc opravdu přitažené za vlasy, a působily hrozně divně. Autorka nám naznačila, co se bude dít dál, ale potom dala tenhle nápad k ledu, a zaměřila se na jiné věci, bohužel méně zajímavé, což je škoda, protože kdyby se kniha ubírala jiným směrem, bylo by to o něčem úplně jiném. Právě kvůli těmto nedostatkům bych knížku označila za slabší průměr. I když byl konec otevřený, nevyvolalo to ve mně potřebu po dalším díle, ale přesto si ho někdy přečtu, protože mě zajímá, jak to nakonec dopadne.  Nebylo to nic světoborného, ale spíše zpestření nudného odpoledne.