Amanda Hocking-Dědička

Autorka: Amanda Hocking
Originál: Switched
Přeložila: Alena Amchová
České vydání: 312 stran, hardback
Nakladatelství: Fortuna libri, 2012

Když bylo Wendy šest let, matka ji obvinila že je zrůda, a pokusila se ji zabít. Matka byla následně umístěna do psychiatrické léčebny, a Wendy vychovává její bratr a teta. Nyní je Wendy sedmnáct, a začíná si myslet, že matka měla pravdu... Ve škole ji neustále pozoruje tajemný Finn, a Wendy neví, co si o něm má myslet. Finn Wendy vysvětlí, že není člověk ale Tryll, a byla zaměněna s lidským dítětem. Wendy mu samozřejmě moc nevěří, ale když na ni zaútočí tajemná Vittra, opouští svůj život, a vydává se s Finnem zjistit více o svém původu, a o své skutečné rodině do světa Tryllů...

Každý autor chce, aby lidé jeho knihy četli, a tak musí být originální. Někdy se to povede, a jindy zase ne, v každém případě na trhu je spousta knih, s různou nadpřirozenou havěti od upírů a vlkodlaků, přes anděly a čarodějnice, až po víly a duchy, a tyhle náměty se ve spoustě knih opakují, ale že bych někdy četla o trolech si nevzpomínám. A proto, mě tahle knížka v angličtině lákala už dlouho, a já jsem odolávala, ale když pak vyšla v našem rodném jazyce, byla jsem rozhodnutá, že si ji musím přečíst. Korunu tomu nasadila překrásná obálka, která je naživo stokrát hezčí.

Když se řekne trol, představím si třímetrovou zelenou obludu, s tupým výrazem a velkou palicí. Jsem si jistá, že nejsem jediná, ale v tomhle případě nic podobného nečekejte. Tihle trolové vypadají jako lidé, jenom mají nepoddajné vlasy, rádi chodí bosky a někteří z nich mají kouzelné schopnost no, i když občas mohou být trošku nazelenalí. Ale jinak by jste asi těžko rozpoznali trola a člověka. Kvůli tomu, jak si lidé troly představují, se přejmenovali na Trylly, a žijí si ve svém vlastním království. Jak už jsem napsala výše, jsou lidem velice podobní, ale většinou se řídí vlastními zákony, a mají vlastní kulturu. Tryllové své děti zaměňují s lidskými, a dávají je nic netušícím rodičům. Takové Tryllské děti se nazývají podvrženci, a o svém původu se dozvědí, až pro ně přijde stopař. 

Nemůžu říct, že bych si Wendy nějak zvlášť oblíbila. Občas jsem nechápala její chování, občas jsem s ní zase souhlasila. Ale co mi přišlo hodně divné, byl její... nezájem. Možná bych se tak zachovala jenom já, nebo jsem zbytečně tvrdá, ale Wendy nikdo nechtěl nic říct. Měla otázky, na které jí nechtěl nikdo odpovědět, a ona se s tím prostě smířila, a přestala se ptát. No a Finn? S ním to bylo jako na houpačce. Občas jsem si říkala, jak není fine, ale pak udělal úplnou pitomost, nasadil tu svoji masku "jsem stopař, a ty princezna", a choval se jako blb.

I když příběh nebyl kdovíjak originální, plně to vynahrazoval styl psaní. Autorka píše lehce, poutavě, a příběh odsýpá sám... S překladem jsem neměla moc velký problém, jen mi tam moc nesedělo slovo hovado, které bylo použito dvakrát, a v obou případech tak nazvala Wendy Finna. Nevím jak to vysvětlit, ale k téhle knize mi prostě nesedlo. Jinak bych překlad zhodnotila jako dobrý. Příběh plynul rychle, a četl se velmi lehce. 

Jako plus, bych knize přidala povídku, která byla na konci. Je to taková bonusová povídka, s názvem Vittra útočí. Povídka skvěle doplňuje příběh, a my se můžeme na celou věc podívat také z pohledu Vittry...I když kniha nebyla nic světoborného, bylo to příjemné počtení, při kterém člověku odpoledne uteče jako nic. V každém případě autorka skvěle rozjela sérii, ve které se skrývá velký potenciál, a já se nemůžu dočkat, jak se to celé vyvine. 

Chtěla bych mnohokrát poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy! Děkuji!